Je tohle skutečně mír, na který se čekalo?

„Může to být jeden z nejvelkolepějších dní v dějinách civilizace,“ prohlásil Donald Trump začátkem října na úvod tiskové konference. Vedle něj stál izraelský premiér Benjamin Netanjahu a na programu měli mírový plán pro Izrael a Pásmo Gazy. Byla to však možná spíš jedna z nejpozoruhodnějších politických show v dějinách civilizace. Trump půl hodiny monotónním tichým hlasem s neochvějnou samozřejmostí sděloval věci, nad nimiž by ještě den předtím každý expert nevěřícně kroutil hlavou. „Hamás složí zbraně, odejde pryč. Izraelská armáda se stáhne a v Pásmu Gazy už nikdy nepadne ani výstřel,“ pronášel Trump, jako by referoval o nové výbavě do kuchyně Bílého domu. Vedle stojící Netanjahu přikyvoval a musel skousnout, i když Trump bez důkazu ujišťoval, že „tohle už je jiný Hamás, ne ten, se kterým se jednalo v posledních letech“. 

Teď jsme o dva týdny dál a první fázi mírového plánu už podepsaly obě bojující strany. „Nejvelkolepější den civilizace“ se může klidně změnit v jeden z nejdůležitějších dní v historii Blízkého východu, což by také nebylo málo. Zvlášť když Trump projevuje zaujetí, jakého se mu v případě Ruska a Ukrajiny nedostává. Dokonce má o víkendu na Blízký východ dorazit, aby na rozjezd osobně dohlédl. 

Chopit se šance

Moderní dějiny Svaté země učí, že dopředu nelze zatracovat ani ty nejsmělejší plány. Svého času se zdálo nemožné, aby v britské Palestině vzniklo něco jako židovský stát, později málokdo věřil, že se Izrael udobří se svým největším nepřítelem Egyptem. Proto je třeba připustit, že to, čeho jsme nyní svědky, může být cesta ke skutečnému míru.