Diskuse, či represe?

Můj článek o muži vyhozeném z Googlu vyvolal spoustu zajímavých reakcí. A domnívám se, že potvrzují moji tezi, že je lepší o názorech, předsudcích a stereotypech nahlas mluvit, než je umlčovat. Ony reakce totiž například ukazují, kolik mužů se domnívá, že ženy mají zcela rovnocenné podmínky, pokud chtějí dělat nějakou práci. Prostě nemají. Ženy překonávají obrovské množství předsudků a stereotypů, které je od dané práce buď rovnou odrazují, nebo jim k ní cestu aspoň komplikují.

Není prostě pravda, že ženy nemohou dělat dobře práci, kde je matika, fyzika, kódování či cokoli podobného. Příkladů, které tento předsudek vyvrací, je naštěstí hodně. Nesmí se ale také zapomínat, že třeba ještě na střední škole jsem dostával z matematiky za ty samé chyby horší známky než spolužačky, protože jsem podle učitele přece muž - a zatímco ony nebudou matematiku potřebovat, já ano. Když tohle ženy poslouchají od dětství, nebude to mít na jejich rozhodování a sebevědomí vliv?

Podle mě se nemá v práci vycházet ze stereotypů, protože ubližují jak ženám, tak mužům. Zároveň by to ale nemělo bránit otevřené debatě, proč a zda mají jedni nebo druzí pro něco lepší předpoklady. Muži a ženy se pochopitelně liší, víme to všichni, jde jen o to, abychom tu odlišnost nepoužívali proti sobě navzájem. Z druhé strany také platí, že pokud chce někdo slušně debatovat o nějakém tématu, nemají se proti němu uplatňovat předsudky opačného druhu. Třeba když namítnete, že dotyčný neměl být z Googlu vyhozen, není to automaticky projev šovinismu a souhlasu s oním zaměstnancem, ale to, že vám jde o obecný přístup k řešení problémů.

Je vážně poučné stále dokola pozorovat, jak stačí jedna vteřina, aby i lidé, kteří znají vaši práci, zapomněli na dvacet let vašeho psaní. Chodily mi reakce i od těch, již ještě nedávno chválili Respekt za jeho přístup k “ženám”, že můj text dokazuje naši touhu ovládat ženy a neposkytnout jim rovné příležitosti. Důkaz? Jsem přece muž. Není tohle stereotypizace jako hrom? Na mém (ani respektím) přístupu k rovnosti příležitostí a bourání bariér se vůbec nic nemění. Právě naopak, můj text je přesně v linii, kterou stále vedeme.

Položme si otázku. Je lepší mýty vyvrátit? Anebo o nich zakázat mluvit? Pokud budeme volit zákaz, nepochybně bude situace klidnější na pracovištích. Nebude tu ovšem latentní hrozba, že podvědomě budou i šéfové “otevřené” firmy upřednostňovat muže s tím, že jsou lepší? Nebudou se kolegové dívat na kolegyně s tím, že jsou na pracovišti jen proto, aby si firma zlepšila svůj obraz? Nebylo by lepší řešení zkusit tyhle mýty vyvrátit? Zdůraznit, že na pravidlech Google se nic nemění, a abychom to dokázali v praxi, věnujeme pět procent všech příjmů Googlu na stipendia pro ženy, které chtějí studovat technické obory? Obě varianty jsou relevantní, ale hlavně netvrďme, že se o některé z nich nesmí mluvit.

Snažím se už roky obhájit jednu myšlenku: nezakazujme, ale polemizujme a vyvracejme. Psal jsem to, když se objevovaly návrhy na zákaz kapely Ortel, a stejně tak, když se ozývaly zvrácené názory komunistů na Miladu Horákovou a někteří je chtěli zažalovat. Příliš totiž spoléháme, že za nás problémy vyřeší soudy, případně nařízení či příkazy. Není tomu tak, musíme si to odpracovat sami tím, že se zapojíme do veřejné debaty.

Tento týden mi přišlo několik reakcí, které citovaly nějakého pána z Facebooku, kde píše, že jsme konečně prozřeli, že ženy někam prostě nepatří. Prý jsme také konečně prozřeli u německých médií, když jsme napsali článek o tom, že selhala při referování o uprchlické krizi. Vám nevadí, koho jste teď potěšili? ptali se mě v oněch reakcích.

Možná i vadí, ale co s tím? Tohle téma probleskuje stále častěji a bude se tak dít znovu a znovu. Cokoli napíšete či vyslovíte, pochopí někdo trochu jinak, začne vám podsouvat úmysly, které vás ani nenapadly. Naše názory, zjištění, informace, analýzy přinášíme proto, že je považujeme za relevantní a důležité. Nelze brát ohled na to, co s nimi pak kdo udělá, protože jinak by to znamenalo autocenzuru. Kritické myšlení se nemá vypínat s tím, že teď by neposloužilo dobré věci.

A ano, v Německu byla publikovaná analýza, která rozebírala některé nedostatky v pokrývání uprchlické krize. Klasicky se toho ujali zejména ti, kteří v tom vidí stvrzení své pravdy, že zatímco oni byli chytře kritičtí, Němci selhali. Dokonce takhle o tom referovala některá tuzemská média, která se s těmi německými nemohou měřit v žádném směru. Proč jsme o té zprávě psali v Respektu, i když to může tyhle české “proudy” povzbudit? Protože debata má být otevřená, kritická všemi směry: jedině tak se můžeme zlepšovat, přemýšlet o vlastních chybách a limitech. Nic to nemění na faktu, že německá média jsou jedna z nejlepších na světě a krizi pokrývala většinou velmi dobře, ale prostě to mohla dělat ještě lépe.

Kvalitní debata či polemika nás posiluje. Uvědomil jsem si to teď znovu, když mi přišly připomínky k titulku mého textu Smí se ženy kritizovat? Byly naprosto oprávněné - a dnes bych použil jiný. Takové ladění názorů mi přijde přínosnější než represe.