Kde jsou zločiny Romana Janouška a Tomáše Hrdličky?

Poslední týden nás zásobuje mnoha podrobnostmi z případu zločinného spiknutí politiků, státních úředníků, zástupců spravedlnosti a podnikatelů. Z různých úniků informací se dozvídáme, jak kdo se snažil ovlivnit obsazení významných míst ve státní správě včetně státního zastupitelství a policie. Čteme náznaky o tom, kdo koho platil, známe obsahy šuplíků Jany Nagyové Nečasové včetně spisů, kabelek a šperků. Chybí ale podstata. Kvůli přesně jakým zločinům – což podle spisů mělo být především ovlivňování státních či regionálních zakázek – se všichni spikli?

V dokumentu, který je v médiích nazýván analýzou případu Nagyová a který je ve skutečnosti vysvětlením státního zástupce Rostislava Bajgera, proč vylučuje ze společného prověřování kauzu, v níž Nagyová, Páleník a další fatálním způsobem zneužili Vojenské zpravodajství, je zajímavá věta.

Někdejší náměstek vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek je podezřelý ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti, kterých se měli dopustit „Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička společně s dalšími neustanovenými osobami“. Tedy Grygárek se podílel na praní špinavých peněz ze zločinů Janouška a Hrdličky.

Jakých zločinů? Ani Janoušek, ani Hrdlička nejsou v Česku ani nikde jinde obviněni, že by někoho podvedli, že by nezákonně ovlivnili nějakou zakázku, nebo že by na nějaké veřejné či obecní zakázce vydělali nezákonné peníze. Jak může někdo prát špinavé peníze, které neexistují? Kde je zdrojový trestný čin, který podle zákona musí předcházet praní špinavých peněz?

Právní konstrukce policie a státních zástupců v případu Nagyová jsou průkopnické, zajímavé a odvážné. Skutečně dovozují zločinecké spiknutí, v němž se mafiáni snaží ovlivnit kdeco úplatky, vlivem, nátlakem. Obsazují státní správu, kupují poslanecké hlasy, zneužívají informace tajných služeb i policie, snaží se demolovat spravedlnost a bránit vyšetření trestných činů svých a svých spřízněnců a klientů. Ale znovu je tu ta otázka – jaké trestné činy? Až z té naléhavosti trnou zuby.

Nagygate – další mediální pojem – nebude veřejností vnímána jako skutečný a úplný úspěch policie a státních zástupců, dokud nám neodhalí onen zdrojový trestný čin. Ty zkorumpované státní či obecní zakázky, ty rozkradené peníze.

Ano, v rozplétání vztahové chobotnice spiklenců a mafiánů pokročili daleko a zásluhou úniků informací víme, jak se uzurpovala moc, kradly přísně tajné dokumenty, jak se daly chránit podvody a tunely před spravedlností. Také víme, co to znamená dřít jako kůň. Ale neznáme jedinou zakázku, v níž by Janoušek a Hrdlička – na něž spis ukazuje – přišli k penězům nezákonnou cestou.