Víza - zkouška priorit

Česko se dostalo do zajímavého sporu. Nejde v něm sice o život a jeho výsledek nemusí přinést žádné viditelné šrámy. Nejčerstvější zkouška z globální diplomacie ale může hodně napovědět. Třeba o tom, čemu dávají Češi přednost: vlastnímu prospěchu, nebo týmovému uvažování.

Americká víza patří v Česku mezi nejfrekventovanější témata a po čerstvé návštěvě vysokého amerického úředníka Richarda Bartha to vypadá, že jejich platnost můžeme počítat už jen na měsíce. Jenže právě otázka víz teď zvedá ze židle i desítky diplomatů na západ od českých hranic, kde už úřednická hráz před Amerikou roky neplatí. Proměna bezvízového styku s Amerikou totiž začala po měsících úvah nabírat konkrétní obrysy a stejně jako Česka se dotkne i všech ostatních členů EU.

Co přesně se tedy chystá? Mezi cestujícími by se měl nově objevovat ozbrojený americký strážce, každý turista také bude muset poskytovat mnohem větší množství osobních údajů, ty biometrické nevyjímaje. A co je možná nejdůležitější, každý výlet za oceán bude nově provázet i povinná elektronická žádost o povolení ke vstupu.

Ve stínu těchhle plánů tak zní avizované české vítězství v boji o volný cestovatelský prostor o něco méně přesvědčivě. Pomiňme ale otázku, jak velkou mají mít z takové vidiny radost obyčejní Češi, zásadní výzva se spolu s tím objevila především pro české diplomatické vyjednavače. Tyhle novinky totiž chtějí Američané vyjednat s každou členskou zemí EU zvlášť. Brusel naopak usiluje o to, aby jednala Unie jako celek a dopředu dává najevo, že s tvrdostí nových pravidel to Američané poněkud přehnali. Na čí stranu se tedy přidat?

„V minulosti nebyla žádná pomoc, žádná solidarita,” prohlásil už v téhle souvislosti český vicepremiér Alexandr Vondra na adresu Evropské komise s tím, že pro Česko jsou i takové podmínky polepšením a na protesty zbytku Evropy se nemusí ohlížet. Vondra má v jedné věci pravdu, Brusel nechávalo dlouholeté české volání po bezvízovém styku s Američany skutečně zcela chladným. Právě tahle jasná pozice ale dává Česku jedinečnou šanci. Namísto uraženého stěžování na bruselskou slepotu může právě teď připomenout členství v evropském klubu – jak Američanům, tak společným postupem i samotnému Bruselu. Minimálně pro diskusi má pozici víc než dobrou, narozdíl od ostatních je kvůli radaru s USA v těsném kontaktu a může tak zafungovat jako prostředník.

Jednání s chladnou hlavou je přitom potřeba jako sůl. Washington už dokonce pohrozil, že pokud Evropané na jeho požadavky nepřistoupí, zruší jim bezvízový styk bez náhrady a podobná prohlášení zaznívají i z opačného tábora. Dost pravděpodobně jsou to jen silná slova do začátku běžného diplomatického duelu, vicepremiér Vondra dal ale už předem najevo jedno: ať to dopadne jakkoli, nás teď zajímá hlavně linka z New Yorku do Prahy. Český vízový “úspěch” tak může krom jiného zasadit i pořádnou ránu pod pás českému evropanství.