Vidět Černobyl a přežít

Ukrajinské cestovní kanceláře začaly pořádat zájezdy do černobylské jaderné elektrárny. Autobus zaveze turisty na okraj zakázané třicetikilometrové zóny, návštěvníci se převléknou do gumových bot, obleků a každý dostane do ruky dozimetr. Pak si přesednou do kontaminovaného autobusu, který jezdí jenom uvnitř zamořené oblasti, a vyráží na prohlídku místa katastrofy – betonového sarkofágu Ukrytije a města Pripjať. Cena zájezdu je 36 dolarů.

Lidové noviny upozorňují, že zatímco na Ukrajině je o výlet velký zájem, české cestovní kanceláře ho do své nabídky zatím nezahrnuly.

Ta nenápadná poznámka na závěr naznačuje, jako by nám něco unikalo. Jako bychom přicházeli o jakýsi last minute zájezd do zóny smrti, kde ještě můžeme slyšet pípání dozimetru a cítit (přes ochranný oblek) záření jádra, které zabilo víc než deset tisíc lidí.

Co je na tom ale divného? Obyvatelé New Yorku si také chodí připomenout události 11. září na Ground Zero a turisté v Pompejích též odnepaměti okukují mumie zapečené do lávy.

Zájezdy do Černobylu jsou však jiný případ. Tady přibývá aspekt hry na riziko, šimrání adrenalinu v podbřišku, jemné tetelení vystrašeného myokardu, které člověk zažívá, když se nachomýtne k automobilové bouračce. Při myšlence na cestu k sarkofágu téměř nejde zaplašit pocit, že než se všechna černobylská hrůza stačí vstřebat, než se stačí přetvořit v opravdu pietní místo, už se z ní dělá atrakce.

Organizátoři zájezdu jako by svým klientům říkali, že je nemá zajímat příběh místa, kam se nechali dovézt, ani osudy lidí, kteří nesou paměť těch událostí.

Jako by byla podstatná jen ta hra na nebezpečí, která v jistém smyslu připomíná přímé televizní přenosy z vojenských akcí, které okouzlily média i politiky v devadesátých letech. Možná se brzy dočkáme toho, že za linií tanků pojede výprava turistů v neprůstřelných vestách ve vozítkách s neprůstřelným sklem.

Sice nebudou uprostřed boje, ale budou si moci koupit možnost si pěkně zblízka vychutnat jeho bezprostřední apokalyptický obraz. Nebo se zavedou vyhlídkové lety nad oblastmi postiženými záplavami.

Může se namítnout, že zájezdy ve formě jaderného ekoturismu se dají ekonomicky využít na pomoc postiženým lidem a k regeneraci zamořené krajiny. Ta se ale k překvapení vědců dostává do normálu rychleji, než předpokládali, jak letos v dubnu zaznělo na Černobylském fóru. V některých zónách dokonce vzrůstá rozmanitost živočišných a rostlinných druhů. Radioaktivní prvky sice stále zůstávají v půdě, ale nehromadí se v tělech organismů. Což pro ně ještě neznamená nic pozitivního, ale pro člověka jako jejich konzumenta už ano.