Sobotní Eintopf Gott
Ještě teď zní ta televizní upoutávka člověku v uších. „Každý, kdo umí aspoň trochu německy, ví, že Karel je bůh.“ Tenhle povedený chyták teď z veřejnoprávní televize zní dost často, protože – a teď, pokud to nevíte, se něčeho podržte – je lákadlem na sobotní večery u ČT 1. Tam totiž poslední týdny běží záznamy koncertů Karla Gotta z Lucerny z let 1978 a 1979.
Ještě teď zní ta televizní upoutávka člověku v uších. „Každý, kdo umí aspoň trochu německy, ví, že Karel je bůh.“ Tenhle povedený chyták teď z veřejnoprávní televize zní dost často, protože – a teď, pokud to nevíte, se něčeho podržte – je lákadlem na sobotní večery u ČT 1. Tam totiž poslední týdny běží záznamy koncertů Karla Gotta z Lucerny z let 1978 a 1979.
Co s tím? Cynik se pousměje, citlivější povaha možná sáhne po krabičce kinedrylu, realista nejspíš pokývá hlavou: tak to zkrátka v Česku chodí.
Když televize začaly dávat majora Zemana nebo Ženu za pultem a další normalizační běsy, dalo se možná pochopit, že někoho láká dějová zápletka, kriminální napětí nebo melodramata těch obyčejných českých osudů. Sice nevkus a občas sprostota (když byla řeč o třídních nepřátelích), ale takové holt byly naše tehdejší životy, takže i jejich dramatizace.
Karel Gott z roku 1978 posouvá tuhle perverzní nostalgii po normalizaci ještě dál. Karel Gott z roku 1978 je symbolem nízkosti, ubohosti a ohnutých zad, jakých je český umělec schopen. Karel Gott z roku 1977–1978 je vedle herečky Švorcové hlavním řečníkem na antichartě, nejubožejším kusu husákovské socialistické revue. Od té doby patří osobitá gottovská grimasa z té doby do panteonu největších českých kolaborantů.
Jenže koho to zajímá. Celebrita (tentokrát klausovská) žije dál a televize evidentně ví, co dělá. Pro její diváky už je Gott z konce 70. let zase jen „kopec dobré muziky“ na sobotní večer.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
