0:00
0:00
Filmové vývary4. 7. 20143 minuty

Kdo přežije býti Bohem

Na začátek mě čeká rusko ukrajinská kláda aneb Jak je těžké býti filmovým kritikem

Tak, co mě dnes čeká? Strašná kláda. Sotva přijedu a vyřídím si akreditaci (přičemž budu doufat, že nebudou moc velké fronty), mám před sebou 130minutový ukrajinský film Kmen neboli Plemja od režiséra Myroslava Slabošpyckého. Prý jde o událost filmové sezóny, kdo neviděl, ať se jde zahrabat metr pod zem. Noticka říká, že je to snímek o „hluchoněmém mladíkovi, novicovi ve specializované internátní škole, který je nucen přijmout drsná kmenová pravidla místních chovanců.“ Lovely.

Jen, co skončí Kmen, mám asi po dvacetiminutové pauze ruský film, tentokrát 140minutový. Brnkačka. Jmenuje se Leviatan a natočil ho můj oblíbenec Andrej Zvjacingev. Říká se mu „nový Tarkovský“, ale je to jen částečně padnoucí nálepka.

„Děj filmu se odehrává na Kolském poloostrově ve zdevastovaném přístavu, kde na odlehlém místě stojí dům obývaný rodinou mechanika Kolji. Domu i pozemku by se rád zmocnil starosta blízkého města. Koljovo odhodlání ubránit se za pomoci právníka z Moskvy, přítele z mládí, má tragické důsledky. Mocní dnešního Ruska jsou stejně cyničtí a bezohlední jako bývali dřív a příběh ústí v beznaděj i v osobním životě postav.“

↓ INZERCE

Anotace prozrazuje zdánlivě vše. U Zvjaginceva jde ale o to „jak to bude vypadat“. Prostě hodně hutná, v něčem hyperrealistická a v něčem snová atmoška, předpokládám-li, že neuhne ze svého dosavadního stylu. Film dostal cenu za scénář v Cannes, což je celkem překvapivé vzhledem k tomu, že u Zvjaginceva bývá děj zdánlivě prostý a nestojí na dialozích, ale obrazech.

No, a když už jsme se rozcvičili Kmenem a Leviatanem, tak do třetice všeho dobrého si dáme poslední, tentokrát 170minutový ruský film, a to adaptaci bratrů Strugackých Je těžké být Bohem od režiséra Alexeje Germana. To je člověk, který zdánlivě třináct let nic neudělal, ale přitom točil tohle veledílo, o němž si už asi nikdo nemyslel, že kdy bude dokončeno.

Tedy on ho vlastně nedokončil, protože umřel. Nicméně jeho žena Světlana Karmalitová a syn Alexej to po něm převzali, a dokonce se ani moc nemusely měnit titulky – Alexej jako Alexej, že. Každopádně, kdo přežije Býti Bohem, tak si může říkat skutečný milovník filmu. Neberte to jako útrpnou oběť, ale výraz lásky.

Z pochopitelných důvodů o filmech budu referovat až zítra, neboť padnu zmožen do peřin. Je těžké býti filmovým kritikem.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně, 10.3. 2026

Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně

Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.

"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.

Milan Jaroš10. 3. 2026