„Tahle válka nám nepomáhá.“ Co si o izraelských úderech myslí Íránci, kteří demonstrovali za svobodu a práva žen
Pomůže Netanjahu svrhnout nenáviděný režim? ptá se autor knihy Co chtějí Íránci (The Atlantic)
Sepíde Qolián, třicetiletá íránská odborářská aktivistka, strávila dva roky v teheránské věznici Evin a napsala tam dvě knihy. Jednou z nich je slavná vězeňská autobiografie v podobě kuchařky. Minulý týden byla Qolián propuštěna – a jen o tři dny později začaly izraelské rakety a drony útočit na cíle v Íránu.
„Toto je vaše příležitost postavit se na odpor,“ vzkázal Íráncům izraelský premiér Benjamin Netanjahu. A útok proti Íránu podal jako příležitost, aby se Íránci osvobodili od utlačovatelské vlády. Zajímalo mě, jak na tuto zprávu íránští opoziční aktivisté reagují, a tak jsem zavolal právě Qolián.
„Vím, že válka nepřinese demokracii,“ odpověděla mi. V letech 2022–2023 byla aktivní v protestním hnutí Women, Life, Freedom (Ženy, život, svoboda) proti povinnému zahalování vlasů a nábožensky motivované šikaně žen – a Netanjahu podle jejích slov není zastáncem hodnot tohoto hnutí. „Život, který jsme chtěli, je pravým opakem strašných událostí, které se nyní odehrávají,“ řekla. Válka však nezlepšila ani její pohled na íránské vedení – za tíživou situaci viní jeho agresivní politiku.
Je dobře známo, že značná část obyvatel Íránu nesouhlasí s tamním režimem. Prokázaly to ostatně mnohé vlny občanských protestů a následných represí. Hnutí Ženy, život, svoboda bylo jedním z nich. Následovalo po ekonomicky motivovaných demonstracích v letech 2017–2019, rozsáhlé prodemokratické zelené revoluci v letech 2009–2010 a studentském povstání z roku 1999.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
