Kapela The Raincoats oslavila ženský vnitřní život punkem

Pokud má žena psát literaturu – potažmo tvořit umění, musí mít peníze a vlastní pokoj. Tak zněl požadavek nezávislosti, který popsala Virginia Woolf v klasickém textu feministické literatury, Vlastní pokoj. V roce 1979 neměla dívčí kapela The Raincoats ani jedno, ale dokázala si poradit. Svůj domov i zkušebnu našly její členky ve sklepě jednoho z mnoha tehdejších londýnských squatů. Právě způsob života ve squatu, naprostá nezávislost a vynalézavost dala vzniknout jednomu z prvních ženských punkových alb.

Do pozoruhodného prostředí i doby Londýna sklonku sedmdesátých let zavádí čtenáře hudební publicistka Jenn Pelly v knize věnované eponymnímu debutu kapely The Raincoats, z níž ukázku přináší server Pitchfork. The Raincoats stály na samém začátku a jejich debut o začátcích také pojednává. „The Raincoats byla skupina žen, které se teprve učily hrát na nástroje, ovšem jejich debutové album se přesně trefilo do doby a uměleckého směřování, které neohroženě a vědomě vzývalo amatérství. Ty písně jsou plné pocitu novosti, která přichází s tím, když si člověk uvědomuje, že není tím, za koho se považoval. Je to zvuk hledání věci v hloubi nitra, o nichž člověk vůbec neměl tušení, že se tam nacházejí. Je to zvuk skutečnosti, která je odhalovaná tón po tónu s punkovou odvahou,“ píše Pelly.

Hrdinkami tohoto alba jsou mladé nezkušené ženy v drsném a drahém městě, které postávají na nástupištích metra, bloumají ulicemi a předměstími, ale především samotou svých myslí. „The Raincoats proměnily introvertnost v punk – je to oslava ženského vnitřního života,“ vysvětluje jedinečnost alba Pelly. To je důvod, proč se pouhých 34 minut dlouhá deska stala inspirací pro mnohé další ženské kapely dnes už dvou generací.

Text zachycuje, jak se zoufalá krize v bydlení, která zasáhla Londýn na konci sedmdesátých let, promítla do squattingu a bydlení nejchudších vrstev. To vše šlo u The Raincoats ruku v ruce se založením kapely a radostným přežíváním bez práce. Formovaly pro sebe pravidla tam, kde nikdy před tím žádná nebyla. Jak zpívají ve Fairytale in the Supermarket, vůbec první skladbě, kterou kdy napsaly: „Nikdo tě nenaučí, jak žít.“