Měl to být turistický ráj a nekonečná zásobárna vody. Příliš mělkou přehradu drtí vedra

Miroslav Hutter provozuje kemp u přehrady Nové Mlýny už od roku 1992, kdy jeho rodině vrátil stát zemědělské pozemky zabavené během kolektivizace. Nabízí apartmány, chatky i místa pro stany a láká zákazníky na koupání, plavby po jezeře nebo výlety za dobrým vínem kolem Pálavy. A i když teď začátkem srpna jsou jeho chatky obsazené a ve třicetistupňovém horku dává největší smysl koupání, jezero zeje prázdnotou. A nepomáhá ani čerstvý písek, který rodina pana Huttera každou sezonu naváží na pláž hned vedle kempu. 

Za nechuť návštěvníků osvěžit se ve vlnách Nových Mlýnů může bledě modrá, ostře zapáchající kaše, která se usadila na hladině. „Bývá to tu často, někdy to rychle zmizí, jindy se to drží. Netuším, co to přesně je,“ krčí rameny Hutter. „Ptali jsme se na Povodí Moravy, kterému přehrada patří. A to se nás snažilo ujistit, že jde o běžnou věc. To samé úhyny ryb. Ty jsou podle nich taky běžná věc.“

Miroslav Hutter připouští, že mu špatná kvalita vody v jezeře bere zákazníky, bránit se ale nesnaží. Důvodem jsou i zkušenosti z minulých let, kvůli nimž – jak říká – nemá s Povodím Moravy dobré vztahy. „Část mého pozemku zatopila přehrada a povodí mi za jeho užívání nic neplatí. Proč s tím nejdu k soudu? Možná až budu v důchodu a budu mít na to čas,“ říká. 

O několik desítek metrů dál zapíchl své auto do křoví asi čtyřicetiletý rybář, který se představuje jako Jarda. Do stínu vedle blatníku si postavil křesílko a na hladinu nahodil dva pruty. Je tu od šesti od rána a téměř tyrkysová břečka ho neodradila. „Už to znám a jindy to bývá horší. Je to třeba i po celé hladině,“ sděluje. Zjišťoval si, o co jde, a dozvěděl se, že ta odpudivá kaše vzniká z horkem přemnožených odumírajících sinic a fosfátů ze zemědělství nebo špatně vyčištěných odpadních vod, které přitékají Dyjí a Svratkou a usazují se na dně přehrady.