Sex je zábava chudých

Film Vlk z Wall Street se stal v Česku obrovskou senzací; nadšených recenzí jsou plné noviny, dokonce jsou pořádány kulaté stoly a přizváni tzv. čeští experti, kteří nevědí, která bije.

Estetický dojem odbudeme rychle, to je stejně věc individuálního vkusu a ten nemá smysl někomu vnucovat či se pokoušet měnit. Někdo má rád zběsilé tempo a miluje, když se věci přehánějí, někomu zase vyhovuje civilnější projev. Podle mého soudu je ten film dlouhý a rozvleklý (stačila by polovina času), zábava je to afektovaná, přešponovaná a křečovitá. Nicméně oceňuji dvě mistrovské scény. Předávkování se a cesta domů od telefonního automatu je skoro stejně dobrá (ne-li lepší) jako v legendárním filmu Strach a hnus v Las Vegas. Skvěle zahráno a skvěle přehnáno. Takový mohl být celý film! A pak ta cesta jachtou po rozbouřeném moři, která se točila asi někde v umyvadle – taky báječné.

Potíž je ale v tom, že když si člověk čte ty recenze, má pocit, že český divák a kritik je uveden v omyl. Především si lidé myslí, že to je film o finanční a bankovní krizi, která naplno propukla v letech 2007–2008, či že je to alespoň o praktikách, které tomu předcházely a k roku 2008 vedly. Že je to snad příběh o tom, jak skončí neregulovaný trh apod. Tak to ale vůbec není. Příběh firmy Stratton Oakmont se odehrává převážně v devadesátých letech a nemá s finanční krizí, která vypukla před pěti lety, vůbec nic společného.

Firma Stratton Oakmont dokonce ani na Wall Street nesídlila a film ani snad moc nepopírá, že to bylo někde na Long Islandu. Hlavní hrdina se ocitne na Wall Street, než ho v roce 1987 vyhodí v rámci burzovního krachu z práce, a pak ještě jednou, když tam parkuje jachtu.

Co způsobilo finanční krizi? Složité, vysokou matematikou inspirované strukturované a sekuritizované finanční produkty. Sekuritizace znamená, že se z úvěru (třeba hypotéky, ale třeba i z kartového úvěru) stane po cestě cenný papír. Úvěry jsou rozsekány, smíchány (dlouhodobé s krátkými, bezpečné s rizikovými) a vznikne slepenec, který se převáže mašlí a zase se přeprodá dál.

Krize se zrodila z utopické víry, že lze přenést riziko od amatérů k profesionálům a ti že ho pak inženýrsky eliminují. Ratingové agentury dávaly v duchu stádního myšlení na všechno AAA, z profesionálně řízeného rizika se stala masokostní moučka a jako rizikové a toxické pak vypadalo najednou všechno. O tom ten film není, ani v náznaku.

Firma Stratton Oakmont obchoduje způsobem z doby ještě předinternetové - z doby, kdy měl každý doma pevnou linku. Makléř jede podle telefonního seznamu a přemlouvá k nákupu neznámých a ultralevných akcií. Podobné firmy existují, ale je jich méně než dříve, také kvůli tomu, že lidé už pevné linky nemají. Pokud takové firmy existují poblíž Wall Street či tzv. newyorského downtownu, pak spíše v bočních a zadních uličkách.

Nejde o první ligu Wall Street, ale ani o druhou ligu, nýbrž spíše o čtvrtou divizi, i když má Leonardo vrtulník. Vlastně to připomíná obchodní praktiky z českého dokumentárního filmu Šmejdi, i když to není někde v hotelu v Rožmitále a je to přes telefon. Princip je stejný: přesvědčit neinformovaného zákazníka pod tlakem a výřečností. Dobře, je to neetické, ale kdy to může být kriminální? Patrně ve chvíli, kdy makléř prodá pár levných akcií za normální cenu, ale pak zblbne zákazníka ke koupi něčeho, o čem ví, že to tu cenu nemá, vědomě ho uvede v omyl.

Ano, hlavní hrdina začne koketovat i s hypotékami, ale je to až na konci filmu, nestačí to rozjet a zavřou ho. Proč dal režisér Martin Scorsese vlastně slovo Wall Street do názvu? Asi proto, aby se to dobře prodávalo, ale to je tak vše, co mne napadá.

Ne že by v první lize Wall Street neexistovala podobná hamižnost. Ano, ale měla jinou estetiku, jinou kulisu, úplně jinou podstatu a úplně jiné řády. Klienti Jordana Belforta přišli „jen“ o 200 milionů dolarů, z pohledu Wall Street i finančních krachů roku 2008 šlo o drobné.

Totálně nedůvěryhodné jsou ty scény s nahými prostitutkami v obchodních místnostech, orální sex ve skleněných výtazích apod. Lehké děvy v podvazcích a skupinový sex v kancelářích mrakodrapu – to je spíš Rusko, Moskva, a ještě k tomu Moskva někdy před deseti lety! Ani tam už se to nenosí.

Prostitutky, kolektivní šňupání a skupinový sex v kanceláři, to je pro první ligu Wall Street „zábava chudých“ -  možná tak zábava mafiánů někde z okolí Atlantic Avenue v Brooklynu. Tady se nosí jiný styl; místo sexu se sportuje, místo šňupání se pije nejdražší víno, místo prostitutek nejlepší voňavky, luxusní obleky a drahé večeře. Snad jen ten vrtulník a sportovní auta – to sedí.

Ano, je to nadsázka. Ale nadsázka v čem? Jde o lidskou hamižnost obecně? A také jste si všimli, že spousta těch lidí z toho filmu nadšených vůbec nechápe, v čem spočívaly ty podvodné praktiky ve filmu, a když se jich zeptáte, tak jim to je jedno?

Zajímavé je, že když to Čechy tak baví, proč někdo nenatočí film o devadesátých letech, kdy se tady kradlo ve velkém, kdy mizely desítky miliard korun z investičních fondů a stovky miliard z bank. o máme pořád případ kmotra Mrázka apod. – ale podsvětí je přece jenom tenká vrstvička! V kuponovém a postkuponovém období poloviny devadesátých let akumulovali majetek dnešní uznávaní miliardáři. A nezavřel je nikdo ani na dva roky jako Belforta. To by byly panečku scénáře!