Donald Tusk: Za energetickou unii

Polský premiér Donald Tusk se rozhodl, že vystoupí ze stínu svého ministra zahraničí Radka Sikorského, který čas od času pronáší velké, významné a patetické evropské projevy. Publikoval důležitý článek pro britský deník Financial Times, ve kterém vyzývá, aby Evropa vytvořila energetickou unii, která jediná umožní protrhnout ruskou energetickou oprátku.

Po čase dal opět polský politik na stůl něco, o čem se bude diskutovat - a Polsko opět potvrdilo roli tahouna a lídra nových členských zemí EU. Autor v textu píše, že bez ohledu na to, jak se ukrajinská krize vyvine, je jedna lekce jasná: excesivní závislost na ruské energii oslabuje Evropu. Jsou to prostě základní kupecké počty. Dominantní dodavatel je dostatečně silný na to, aby zvýšil cenu nebo omezil dodávky. Evropa musí začít konfrontovat Rusko a vytvořit společné těleso, které bude nakupovat plyn pro celou Unii.

Až toho bude dosaženo, může Evropa přistoupit k dalšímu úkolu; začít rozbíjet ruský monopol a nastolovat podmínky svobodné konkurence. Ano, evropské vlády budou muset zaujmout jednotnou pozici. Ale takové koordinace už bylo přece dosaženo například v oblasti bankovní unie. Také to nejprve vypadalo, že bude obtížné dohody dosáhnout. Podobně využívá Unie agenturu Euratom pro pro nákup paliva pro jaderné elektrárny.

EU se tak vrátí ke svým kořenům, protože na počátku bylo společenství uhlí a oceli. Ať již jde o uhlí, ocel nebo plyn, bezpečnost je pro Evropu důležitá. Energetická unie bude stát na solidaritě a společných ekonomických zájmech. Tusk vyjmenovává šest principů:

1. EU musí vytvořit mechanismus pro společné vyjednávání kontraktů s Ruskem
2. Vytvořit solidární mechanismus pro případ výpadku dodávek
3. U nejvíce závislých zemí musí EU pomáhat financovat další zásobníky plynu
4. EU nesmí klást překážky členským zemím ve využívání uhlí a břidlicového plynu
5. EU musí hledat nová partnery na dovoz plynu, třeba až v Austrálii
6. EU musí také pomoci osmi zemím na východ od svých hranic omezit závislost na Rusku

Nyní několik poznámek: První je asi nejvíc očekávatelná. Všimněme si, že žádná jiná postkomunistická země negeneruje politiky, kteří jsou schopni mluvit takto jasně, představit vizi a artikulovat vlastní zájem i za ostatní. Polsko má Tuska a Sikorského, ČSSD má Jana Kellera, který nás na billboardech uklidňuje, že nebude eurohujerem.

Z úst představitelů české pravice TOP09 jsou slyšet varování, že v nové geopolitické situaci budeme muset zvýšit výdaje na zbrojení a omezit sociální dávky apod. Dát impulz k vyšší integraci. Jeden velký zákazník budí větší respekt a dojedná také mnohem lepší cenu - i bez škrtání v dávkách. Podíl výdajů na armádu, který jsme slíbili spojencům, musíme plnit. Roury a zásobníky jsou ale dnes mnohem důležitější a účinnější než zbraně.

Co Tuskově projevu schází? Jakou solidaritu nabídnou země jako Polsko nebo my zemím jako Itálie či Španělsko, které hrozbu Ruska nepociťují? Co si Tusk myslí o německé „energiewende“, která jaksi nebere ohled na ostatní a činí jednostranné kroky, jež vedou k fragmentaci trhu?

A bankovní unie? Ta nemá to nejpodstatnější, tedy společný fond pojištění vkladů a společný fond pro rekapitalizaci bank; a nevíme ani, jak se nakonec osvědčí. Tohle Tusk všechno jistě dobře ví. Opravdový politik má ale představovat jasnou a razantní vizi. Polský premiér osvědčil, že takovým politikem je.

P.S. Čtenáře Auditu srdečně zvu na zítřejší debatu do Knihovny Václava Havla k souvisejícímu tématu