Simon Shuster: Co trápí „Putinův mozek“?

Žádný ruský myslitel se tak nesnažil racionálně obhájit invazi na Ukrajinu jako Alexandr Dugin. Dlouho před jejím začátkem přišel s filozofickým systémem známým jako „neoeurasianismus“, aby vysvětlil, proč by Rusko – země s největší rozlohou na světě – mělo zabírat území svých sousedů a zabíjet při tom tisíce lidí. Jeho knihy a přednášky na toto téma mu vynesly přezdívku „Putinův mozek“. To sice nadsazuje, jak blízko má k ruskému prezidentovi, ale jeho názory přesně odrážejí náladu mezi zastánci války v Moskvě. Ukazují, jak pevně konflikt podporují a jak se jej snaží ospravedlnit sami před sebou (i před ostatními).

Soudě podle Duginových nejnovějších výroků jim však přesvědčivé argumenty docházejí. Když se Dugin koncem května pokoušel válku zdůvodnit Xseniji Sobčak, ruské influencerce s miliony sledujících, nedokázal to smysluplně formulovat a vysvětlit. I jednoduchá otázka – „Za co dnes stojí bojovat?“ – zavedla filozofa do spirály nesmyslů tak bizarních, že ani Sobčak, o které se dlouho říká, že je kmotřenkou Vladimira Putina, ho nedokázala poslouchat s vážnou tváří.

Duginův popis Ruska po válce zněl jako líčení postapokalyptického světa. „Především je to obraz života spjatého s půdou,“ řekl. „Masivní exodus z měst, téměř náboženský exodus, jako u Židů z Egypta.“ Ruská města, pokračoval, se promění v „neostarověké ruiny“ a lidé se vrátí k životu na venkově, kde budou komunikovat prostřednictvím „internetu ruských vesnic, uzavřených a chráněných před toxickými výpady nepřítele“.

Ruský stát často nutí své občany k roztodivným mentálním kotrmelcům. Rusové mají zákonem zakázáno veřejně označovat válku válkou namísto „speciální vojenské operace“ – a Putin je nabádá, aby věřili, že ji začala Ukrajina. Národní schopnost sebeklamu má však své meze a nedávný vývoj naznačuje, že Putin na ně narazil.