Princ v exilu, laureátka Nobelovy ceny, radikální islamisté nebo kurdské síly

„Pomoc, kterou prezident Spojených států slíbil statečnému íránskému lidu, nyní dorazila,“ napsal v sobotu na svém profilu na síti X Kýros Rezá Pahlaví, syn kdysi svrženého íránského šáha a cosi jako korunní princ země v exilu. Reagoval na začátek společného útoku USA a Izraele proti Íránu v rámci operace Epická zuřivost, která byla zahájena uprostřed váznoucích „jaderných“ vyjednávání mezi Washingtonem a Teheránem.

A zatímco na jeho zemi, za jejíž právoplatného vůdce se považuje, dopadaly americké a izraelské rakety, Pahlaví zdůraznil, že se jedná o „humanitární intervenci“, jejímž cílem je „Islámská republika, její represivní aparát a mašinerie zabíjení – nikoli země a velký íránský národ. Princ dále vyzval Donalda Trumpa, aby jeho síly byly maximálně opatrné a chránily životy civilistů a znovu prezidentovi USA slíbil oddanost a vyjádřil „obrovský vděk“.

V Íránu i dalších zemích regionu během vzájemných útoků nicméně lidé – včetně civilistů – umírali a umírají dál. Írán v odvetě útočí na Izrael, ale také na Spojené arabské emiráty, Katar nebo Bahrajn. A ačkoli Pahlaví oslavuje, že jedním ze zabitých byl ajatolláh Alí Chameneí, nejvyšší íránský duchovní vůdce (a jeden z hlavních strůjců represivního teokratického systému), nelze rozhodně říci, že by na tuto situaci hleděli všichni kritici jeho vlády se stejným nadšením.

Zároveň je evidentní, že smrt Alí Chameneího a zabití mnoha členů režimní elity automaticky neznamenají změnu režimu. Na scéně nadále zůstávají desetitisíce až nižší stovky tisíc příslušníků Islámské revoluční gardy (IRGC) a rozsáhlá síť milice Basídž, která podle různých odhadů zahrnuje stovky tisíc až kolem milionu registrovaných členů. Tyto struktury hrají – a pravděpodobně budou i nadále hrát – klíčovou roli v udržování dosavadního směru režimu.