Když tahají ze sutin celé rodiny, pláčou všichni

Jedno povolání zažívá na válečné Ukrajině velký vzmach, jeho vykonavatelé získávají každý den jedinečné zkušenosti a ze zahraničí k nim putuje špičkové a nejmodernější vybavení, roboti, drony, odolné nářadí, výkonná auta. A nejde přitom o vojáky.

Řeč je o hasičích a záchranářích – mužích a ženách, kteří hlavně ve velkých městech každý den a každou noc vyrážejí hasit požáry, způsobené explozemi ruských raket a dronů, a zachraňovat lidi zavalené rozbombardovanými sutinami. Je to těžká práce a cena, kterou za její vykonávání přes veškerý pokrok ve výbavě sami osobně platí, je vysoká. Přesto slouží dál.

„Když v červnu zahynuli při zásahu tři naši kolegové, chvíli jsem myslel, že s tím praštím,“ vzpomíná třicetiletý Vasilij, hasič na jedné z větších kyjevských stanic. „Osobně jsem je neznal, ale jsme jako rodina,“ vysvětluje. S hašením nicméně nepraštil a k zásahům jezdí pořád, jako všichni jeho kolegové. Takhle zpětně je jasné, že ho tragédie ze sboru nevyžene. Celkem pět let sloužil na frontě, z toho dva roky po velké invazi, takže na smrt je zvyklý. „Prostě pracujeme a pomáháme dál,“ říká. 

A umí to všechno