Oksana teď musí do kláštera
Zpráva z místa, kde na vymítání ďábla nevidí nic divného
Ruch ukrajinských měst – to je dnes klapání vysokých podpatků, neustálé telefonování nebo třeba kvapná dostavba stadionů a silnic kvůli blížícímu se fotbalovému mistrovství Evropy. Už za prvním příměstským lesem ale začíná jiná Ukrajina. Tam se lidé bojí uhranutí, čarodějnic a posedlosti ďáblem. Za polskými a slovenskými hranicemi nezačíná středověk – jen tu věci kolem života a smrti fungují trochu jinak.
Ráno před kostelem
Na chodníku před klášterním kostelem v Počajivu nějakých šedesát kilometrů východně od Lvova stojí hlouček asi čtyřiceti lidí. Je brzo ráno, slunce se ještě nepřehouplo přes klášterní zdi, takže prostranství naplňuje jen tlumené světlo. „Ďábel je brzo ráno nejslabší, vyčerpaný po noci,“ vysvětluje nahrbená stará paní, která tu stojí mezi prvními. Mladý Polák Andrzej – katolík, dnes ale hlavně zvědavec – se trochu uchechtne.
Včera tu skončil velký pravoslavný svátek zdejšího divotvorného obrazu Panny Marie, po včerejším shonu a tisícovce návštěvníků tu ale nezbylo zhola nic, ani papírek, jen uválená tráva vedle chodníků. Všichni, kteří si dnes přivstali, teď ale myslí hlavně na mladou Oksanu, která sedí na kraji shromáždění mezi svými rodiči. Čekáme na mši, při níž se modlitbou vymítá ďábel. Každý den, kromě svátků a nedělí, se právě v tomto kostele snaží kněz spolu s přítomnými laiky pomoci těm, kteří zpravidla sami přijdou, protože mají pocit, že je s nimi něco v nepořádku. Často se ukáže, že v lidských potížích žádné ďábelské prsty nejsou, mše se odehraje v poklidu a všichni odejdou domů. Ale někdy ne. A právě Oksana má být jednou z těch, kdo nevítaného návštěvníka ve své hlavě a ve svém těle hostí. Nebo minimálně všichni přítomní věří, že tomu tak je.
Celou reportáž z Ukrajiny si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 24. 10. 2011.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
