Pružný jako Dán
Neuvěřitelná flexibilita pracovníků, 25 % ročně, je sice stylová pro takto zaměřený článek, ale ve skutečnosti tragédií pro většinu firem v Dánsku, neboť zaměstnavatel musí stále znovu a znovu zaučovat nové pracovníky na pracovním postu.
Co se týče tří pilířů flexicurity – první argument je celkem v pořádku, ovšem s výjimkou obrovské masy státních a komunálních zaměstnanců, kteří by snad museli někoho zastřelit, aby mohli dostat výpověď. Ochrana vyhozených zaměstnanců sice funguje, ale pouze za předpokladu, že si dotyčný platí ze svého připojištění do fondu nezaměstnanosti po určitou dobu. Třetí pilíř je vyloženě směšný a dánskou fraškou – ta ochota účastnit se rekvalifikace, vzít nabídnutou práci je pro valnou část nezaměstnaných jen formálním závazkem, který má kvantum výjimek, takže značná část ,nezaměstnaných‘ je dlouhodobě ve Španělsku a podobných destinacích, nebo alespoň na chalupě.
Nevím, zda autor viděl osobně někoho z moderních manažerů lidských zdrojů – zaměstnance úřadu práce. 90 % z nich jsou bývalí nezaměstnaní, kteří neměli šanci na jinou práci, žadatel o práci pak během své nezaměstnanosti narazí znovu a znovu na nové ,manažery‘, kterým znovu vysvětluje svou pozici, a hlavně který má většinou za určitou dobu větší znalost systému než manažer. Tím se pan Lykketoft opravdu pyšnit nemůže.
Vůbec pak nerozumím větě, že osm z deseti Dánů ve věku od 18 do 62 let studuje nebo pracuje, a to je světový rekord. To by znamenalo, že 20 % v této kategorii nepracuje ani nestuduje – to by byl také rekord.
Ing. Pavel Mašek (20 let pobytu v Dánsku)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
