Až u vás zazvoní

RESPEKT 11/2010

Po přečtení článku o exekutorech jsem se rozhodl věnovat trochu času jistotě, že pražskému dopravnímu podniku (DPP) nic nedlužím. Konfrontace s mikrokosmem této firmy pro mě byla tak šokující, že se musím o svůj zážitek podělit.
Logicky jsem vydedukoval, že o pokutách se dozvím u okénka „Pokuty“ na centrálním dispečinku DPP Na Bojišti. Tam mi oznámili, že ve svých záznamech nic nevidí, ale že potvrzení mi nevydají – s tím prý musím do advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák. Tam jsem sice potvrzení o bezdlužnosti dostal, ale pouze na události do roku 2008. Po tomto roce totiž agendu převzala inkasní společnost Tessile Ditta, která má kontaktní místo zpět na centrálním dispečinku DPP. Tam na mě sice nechápavě zírali, ale po troše přesvědčování mi i oni dali svou potvrzenku o nulovém dluhu. Háček byl ale v tom, že prý nemají přístup k datům za poslední tři měsíce. Zašel jsem se proto ještě jednou zeptat k okénku „Pokuty“. Tam mě odbyli, že prý pouze na ředitelství. Vydal jsem se tedy na ředitelství, ale tam mi řekli, že to oni nedělají, že to prý dělá paní Adamová nebo paní Havlíková v prvním patře centrálního dispečinku.
Když jsem vysílen dorazil Na Bojiště, dozvěděl jsem se, že ony milé dámy, které pokuty vyřizují, pracují pouze v pondělí a v úterý sedm hodin a ve středu šest hodin (já vím, na takovou pracovní dobu by se sbíhaly sliny každému) a že tu dnes nejsou. Z posledních sil jsem tedy zavolal na infolinku, abych se nechal přepojit na nějakého nadřízeného obou žen nebo na jinou osobu, která by mi mohla pomoci. První pan nadřízený ten den také v práci nebyl, druhému jsem se dovolal. Mluvil do telefonu tak, že jsem polovinu neslyšel, což bylo možná dobře, protože jinak by mě asi jeho chování k zákazníkovi šokovalo víc, než je zdrávo. Náš rozhovor ve stylu „Kdo si myslíte, že jste, abyste tu chtěl nějaké potvrzení, pošlete si oficiální žádost!“ byl ukončen uprostřed mé věty, když onen milý pán zavěsil. S otevřenou pusou jsem odešel a nemohl se zbavit myšlenky, že jestli to takhle chodí, když dopravnímu podniku ani nic nedlužím, tak by opravdoví dlužníci a oběti pochybných pokut měli mít nárok na psychoterapeuta na účet DPP.
Ivo Stružinský