FILM TÝDNE: Radši Drákula než pokrok? Vítěz Cannes testuje na jedné facce dobro systému a svobodu jednotlivce

Drákula a současné Norsko nejdou zrovna dohromady. Přesto se kníže temnot objeví hned zkraje filmu Fjord, vítěze letošních Cannes. Rumunský režisér Cristian Mungiu ho vepsal trochu jako vtip, klišé spojované v představách Západu s jeho domovinou. „Jsme tu všichni milí a přátelští. Tady žádný Drákula není,“ vítá ředitel školy děti z rumunsko-norské rodiny, která se právě přistěhovala. Drákula tu ale má temnější stín. V kontextu filmu je zkratkou pro předsudek Západu vůči Východu. Co následuje, může někdo také číst jako horor, v němž má monstrum podobu progresivní a woke agendy státu. Právě tenhle výklad vynesl Fjordu nálepku provokativního díla. Fjord skutečně provokuje, jen ne dost.

Mungiu se inspiroval kauzou z roku 2015, kdy úřady odebraly pět dětí věřícím rodičům kvůli podezření, že je bijí. Zpočátku harmonické přijetí páru komunitou se ve filmu rychle mění, když se jedno z dětí objeví s modřinou na rameni a zmíní se o domácím konfliktu. Ten kamera předtím zachytí tak, že ho jde číst jako zprávu o nevině matky i naopak. Následuje odebrání dětí, výslech, nástup mašinerie úřadu na ochranu dětí a soud, jenž se točí kolem přesné definice facky. Mungiu ho pojímá jako čarodějnický proces naruby. Sekulárnímu státu – zdá se – vadí, že výchovu řídí náboženství a patriarcha vyžaduje poslušnost .

Mungiu patří k rumunským autorům, kteří vysvětlili Západu po roce 1989 Východ: jeho komunistickou minulost, co z ní zůstalo a co udělal s tamní společností vpád neoliberalismu. Jeho 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007) o protipotratové politice Ceaușeskova režimu ho dostaly na výsluní. Ve Fjordu svůj zpytující pohled namířil sice na Západ, ale stále ho zajímají systémy, jež nastavují nelidské normy.

Fjord je čtený jako střet liberálního progresivismu s konzervatismem. Mungiu má ale větší ambici. Chce ukázat Evropu v ideové krizi, civilizaci hledající nový kompas. Pokrok jako učení se z minulých chyb společnost zlepšuje – může ale přinášet podobnou indoktrinaci jako náboženství či komunismus. Ve vnucených hodnotách se podle Mungia snadno ztratí rozmanitost a svoboda. Jistá slabina jeho filmu tak není, že by stranil Drákulovi natolik, že natočil propagandu. Na to je příliš inteligentní a ambivalentní autor. Svůj provokativní koncept ale nedotáhl do důsledku – což by z Fjordu dělalo ještě lepší film.