Bufet beznaděje

U generace Z se Ocean Vuong (1988) nejen za oceánem proslavil autofikcí Na Zemi jsme na okamžik nádherní (2019, česky 2021). Obrazným jazykem – začínal ostatně jako básník – v ní zachytil emoce ve Vietnamu narozeného teenagera, který dospívá v době opiátové krize v connecticutském Hartfordu. Vychovává ho pouze babička a negramotná matka, která neumí dobře anglicky. Zmatky a zranitelnost posiluje mezigeneračně předávané válečné trauma i předčasná smrt první homosexuální lásky. A Vuong se z toho – na škále emocí, které se rozpínají od frustrace až k euforii a od hrůzy ke kráse – vypsal způsobem, který z něj učinil literární hvězdu. Druhou prózu, která v USA vyšla loni a u nás letos, tedy provázela velká očekávání.

Protagonistou Císaře radosti je devatenáctiletý gay Hai, který žije s matkou v Nové Anglii. Jejich vztah však prochází krizí a čtenář se s ním setká ve chvíli, kdy stojí na mostě a zvažuje sebevraždu. Před skokem jej však zachrání stará žena jménem Grazina původem z Litvy a začne se mezi nimi rodit křehké přátelství. Hai se k ní nastěhuje do starého domu u řeky a další blízké duše najde mezi zaměstnanci bufetu honosně nazvaného Home Market, kde všichni tvrdě dřou, ale sotva dosáhnou na minimální mzdu. 

Ústředním pocitem všech hrdinů je tak vykořenění. A ať už k němu vedla geografická vzdálenost, vzpomínky na bolestnou minulost či nedosažitelnost amerického snu, odráží se to na jejich mentálním zdraví, beznaději a úzkostech, které Vuong přesvědčivě vyjadřuje v nenápadně hromaděných epizodách: chaotické činy Graziny, u níž postupuje demence, nejistoty Haie stran identity, marné snahy jeho fastfoodové šéfky – lesby, která touží po kariéře ve wrestlingu. V těchto pasážích, kdy empaticky zachycuje vnitřní světy postav z okraje a popisuje intimní přátelství Haie a Graziny, funguje Císař radosti skvěle. 

Jazyk a obrazy tady opět hrají hlavní roli, jenže autor se zároveň rozhodl napsat bildungsroman, který by navíc aspiroval na velký americký román dnešní doby, a opět při tom přepsat pravidla, jak má vypadat próza. Hai se však psychologicky vyvíjí jen matně a bez jasných příčin, pro Ameriku palčivá otázka rasy je tu tematizována pouze okrajově (nejvýrazněji prostřednictvím filmů o válce ve Vietnamu). Jako by se spisovatel nechal svým lyrickým talentem unést až do krajiny epických příběhů, kam možná tak úplně nepatří.