To nevymyslíš

Je všední prosincový den. Nepříjemné inverzní počasí. Jedu do IKEM na kontrolu výsledků řady vyšetření z předešlého týdne. Ponurý den mohou vylepšit dobré zprávy od mé lékařky a pak ještě plánovaná schůzka s Věrou, mojí nejlepší kamarádkou ještě ze základky.

Výsledky výborné. Odcházím z lékárny s plnou kabelkou léků i drobným vánočním dárkem pro kamarádku. Volám jí, ať vyrazí na místo srazu, což je naše oblíbená restaurace u pražského Anděla.

V mobilní aplikaci hledám nejbližší spojení a ukládám mobil do kapsy kabátu, raději kapsu zapnu na zip (jsem přece jen v předvánoční Praze…). Přestup ve Vyskočilově ulici z busu 193 na bus 118 se nezdařil, protože dvouminutové zpoždění prvního zavinilo odjezd druhého, který jel včas. Mrznu na zastávce deset minut. Konečně přijíždí další stoosmnáctka. Dvě stanice před výstupem zvoní mobil. Věra volá, kde že jsem se zapomněla? Vystupuji na Smíchovském nádraží, rychle do metra a jsem na Andělu.

Věra už sedí v restauraci nad horkým svařeným vínem. Vítáme se a já hned objednávám svařák i pro sebe. Předáme si vánoční dárky a já se chci pochlubit fotkou své 93leté mamky s čerstvě narozenou pravnučkou Mariánkou – z pravnoučat v pořadí jedenáctou.