Trump se snaží hrát podle čínských pravidel

Setkání Trumpa a Si Ťin-pchinga ve čtvrtek v Jižní Koreji přineslo něco hodnotného – příměří v obchodní válce. To však není totéž jako mírová dohoda, tedy dlouhodobější rámec pro uspořádání nejdůležitějších vztahů na světě. Zastavilo to eskalaci a oběma stranám to dalo čas. Klíčovou otázkou nyní ovšem je, jak Amerika tento čas využije. Nebezpečí přitom spočívá v tom, že již několik let Washington – ať už pod vedením demokratů, nebo republikánů – hraje podle čínských pravidel.

V uplynulých deseti letech vypadá reakce Washingtonu na Čínu jako snaha porazit Peking jeho metodami – omezováním obchodu, řízením dodavatelských řetězců, politizací investic a využíváním cel jako nástrojů prezidentské vůle. Cílené snižování rizik je rozumné. Pokud se však tato opatření přehánějí, nahrávají silným stránkám Číny a oslabují Ameriku.

Prezident Donald Trump rád hraje podle čínských pravidel. Zdá se, že obdivuje Si Ťin-pchingovu moc – osobní, centralizovanou. Ve svém druhém funkčním období vyhrožoval plošnými cly, osobně zasáhl do dodavatelského řetězce polovodičů, požadoval vládní podíl ve společnosti Intel, vyjednal zvláštní povolení pro prodej čipů Nvidia v Číně (přičemž si pro USA vyhradil patnáctiprocentní podíl) a vystupoval jako bankéř při prodeji TikToku.

Někomu se to jeví jako silná vyjednávací taktika. Ve skutečnosti je to však nebezpečně naivní přístup. Čínský systém je postaven na státních zásazích. Nedávná analýza v časopise The Washington Quarterly ukazuje, jak Peking vyvinul „hybridní model nátlaku“: kombinaci formálních kontrol vývozu a černých listin s tradičním netransparentním nátlakem – pomalým odbavováním cel, bezpečnostními zákazy, tajnými příkazy firmám. Jeho sankce jsou záměrně vágní, bez jasných východisek, a lze je bez vysvětlení zesilovat nebo oslabovat. Peking využívá nejednoznačnost jako zbraň. Vybudoval systém kalibrovaný pro státní vliv, nikoli pro předvídatelnost právního státu. Pokud se začne soutěžit ve svévolném a centralizovaném dohledu – zvýhodňování, hrozbách a utajování –, Čína má přirozené výhody. Nebojí se ani zákonů, ani trhů, ani voleb.