Vlny – po dojímání je čas na upřímnost

Od uvedení filmu Vlny do kin zaplavily sociální sítě nadšené reakce. Je to skvělý film, má důležité poselství, běžte do kina… Tak a podobně znějí různé statusy. Někde se prý na konci i tleskalo. Snímek Jiřího Mádla nepochybně trefil náladu ve společnosti, která v sobě řeší různé otázky, odehrává se navíc v roce 1968, jenž je v našich dějinách ikonický a který je po začátku ruské invaze na Ukrajinu přítomnější než kdy dříve.

Pro novináře je film pochopitelně ještě zajímavější, protože hlavními postavami jsou redaktoři Českého rozhlasu. A konečně jsou novináři v nějakém relevantním snímku ukazováni i v pozitivních barvách. Bez nadsázky řečeno, tohle naše profese potřebovala, protože i kinematografie (někdy bohužel) se stává součástí definování historie. I proto patřím mezi fanoušky filmu.

Je třeba si však také přiznat, že srpen 1968 je ten nejbezpečnější úsek našich dějin, který lze najít. Tehdy bylo naprosto jasné, kam se postavit. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v uplynulých dnech připomnělo výzkum, který proběhl v srpnu 1968 v Praze. Tehdy 98 procent dotázaných považovalo okupaci za nezákonnou, 97 procent nesouhlasilo s ponecháním cizích jednotek na našem území a 93 procent nesouhlasilo s obnovením cenzury. A ani dnes téměř není možné najít „vítače“ ruských tanků.

Tím vůbec nemá být řečeno, že to nebyl obdivuhodný výkon československé společnosti. Naopak. Tolik odvahy jsme zaznamenali málokdy a například již zmiňovaní novináři tehdy opravdu riskovali své životy.