Vstupenka do domácího kina

Na to, že šlo o zrození legendy, to nebyl zrovna spektakulární rozjezd. Počátek vysílání jedné z nejúspěšnějších televizních stanic všech dob na svých přijímačích před padesáti lety sledovalo pouhých 365 obyvatel v provinčním americkém městečku Wilkes-Barre v Pensylvánii. Na slavnostní křest zbrusu nového, placeného kanálu nedorazili pozvaní lokální politici a kvůli špatnému počasí nepřijel ani zástupce největšího investora, mediální společnosti Time Life. Také novináři nechali událost bez povšimnutí.

Hrstka diváků, která si vysílání nového kanálu za šest dolarů předplatila, nicméně mohla v půl osmé večer na svých přijímačích sledovat živě přenášený hokejový zápas NHL mezi týmy New York Rangers a Vancouver Canucks. Následoval teprve rok starý film Tak mě někdy napadá s Paulem Newmanem a Henrym Fondou v hlavních rolích. Právě díky dosud nevídané možnosti sledovat z pohodlí domova hollywoodské trháky, které teprve nedávno běžely v kinech, dostal nový kanál název Home Box Office, zkráceně HBO. Mělo jít o provizorní název vymyšlený ve spěchu, stanici už ale zůstal.

Myšlenka, na kterou otec nového kanálu Charles Dolan vsadil, spočívala v tom, že si zákazníci za kvalitní obsah budou chtít připlatit. Zatímco na jiných kanálech běžely starší filmy a diváka během sledování rušily reklamy, na HBO šlo sledovat nepřerušené nové filmy – a také sportovní přenosy.

Nejdříve se zdálo, že lidé o novou službu nestojí – u konkurence přece měli zábavu zadarmo, i když samozřejmě…