O složených přídavných jménech

Navzdory snahám českého prezidenta a jeho hradní kliky je zahraničněpolitická orientace naší země na Západ prozatím zřejmá. Nebo zahraničně-politická, či zahraničně politická? Politicky je to jasné, ale jak je to po jazykové stránce?

U složených přídavných jmen je důležité zakončení první složky. Jestliže tato první část končí na „-sko“, „-cko“, „-ně“ nebo „-ově“, pak existují dvě možnosti: buď psát toto přídavné jméno dohromady, nebo se spojovníkem – záleží na tom, z jakého spojení dané přídavné jméno vzniklo. Pokud je odvozeno ze spojení přídavného jména rozvíjejícího podstatné jméno, pak se píše bez spojovníku a dohromady, například „lidskoprávní“ (lidská práva), „uměleckoprůmyslový (umělecký průmysl) či „jazykověkulturní“ (jazyková kultura). A také „zahraničněpolitický“ (zahraniční politika) z úvodu tohoto sloupku.

Pokud je ale mezi složkami souřadný vztah, to znamená, že jsou na stejné úrovni, vloží se mezi ně spojovník, který tak nahrazuje spojku „a“ – to lze potom využít i jako pomůcku při rozhodování: jestliže je možné mezi první a druhou část dát spojku „a“, patří mezi ně spojovník, v opačném případě se píší dohromady. Například „česko-francouzský slovník“, „analyticko-syntetická metoda“ nebo „populárně-naučná kniha“.

Některá složená přídavná jména s uvedenými koncovkami lze však psát oběma způsoby, mají pak ale rozdílný význam, třeba „politickoekonomický“ (politická ekonomie) a „politicko-ekonomický“ (vývoj).

A jak je to se složenými přídavnými jmény…