Konečně se svět začal umělé inteligence bát stejně jako já, říká dokumentarista  

Spletité linky newyorského metra jsou ve všední den před šestou večer zvlášť rušné. V nacpaných vagonech se tísní lidé vracející se z práce nebo pospíchající na večeři s přáteli nebo kolegy. Přesto však až na hučení jedoucího spoje toho moc slyšet není. Většina cestujících má v uších sluchátka a upřeně hledí do svého mobilního telefonu. Všudypřítomných reklam si všímá málokdo. I ty se přitom přesunuly do technologického světa. Typické americké reklamy na nové pojištění nebo právníky schopné vysoudit pro vás odškodné za různé nepříjemnosti zcela nahradily ty na nejnovější aplikace umělé inteligence.

Na nich AI slibuje, že za vás udělá všechno – od nákupu a přivezení jídla až po administrativní práci v kanceláři. Množství načmáraných nápisů přes plakáty však také ukazuje, co si minimálně část místních o nejnovějším technologickém výdobytku myslí – ať táhne, odkud přišel. „Co může na první dojem působit jako mladistvý vandalismus, je ve skutečnosti obhajobou lidství,“ říká na to téma dokumentarista Brent Katz. Ví, o čem mluví.

Část spěchajících Newyorčanů totiž právě míří k úzkým dveřím do podniku Producers Club, kde bude Katz poprvé promítat svůj autorský dokument Josh’s Wedding (Joshova svatba) vyrobený pro časopis The New Yorker. Velké, červeným suknem potažené sklápěcí sedačky jsou plně obsazené. Diváci – většinou místní umělci a novináři, kteří se znají léta – si sedají i na zem před první řadou nebo na schody podél sedaček. Všichni se přišli podívat na film zachycující přátelství mezi hollywoodským scenáristou Simonem Richem a jedním z hlavních počítačových mágů společnosti OpenAI Danem Selsamem. Oba jsou také dlouholetými přáteli samotného filmaře.

Katz proto do svého filmového vyprávění o tom, kam až jsme jako lidstvo ochotni pustit umělou inteligenci a kde končí hranice umění, občas na plátně sám aktivně zasáhne. Jeho snímek si nemohl vybrat aktuálnější dobu: s varováním, že se AI začíná vyvlékat lidské kontrole a je třeba pokrok v jejím vývoji srovnat s nastavováním jasnějších pravidel hry, přicházejí už i přední technologičtí vědci. Mnozí přitom parafrázuji stálou platnost půlstoletí starého rčení amerického biochemika a proslulého autora vědeckofantastických románů Isaaca Asimova, že „věda získává poznatky rychleji, než společnost získává moudrost“.