Rafael
Poznal jsem Rafaela jako adolescenta. Občas se objevil u nás doma se svojí mámou Reginou.
Byli z favely na severu města. Z oblasti, kterou když projíždíte, tak máte pocit, že svět vybuchnul a poskládal zpět obydlí z cihel tak, jak ty cihly právě dopadly na zem.
Chudoba, kterou si nedovedeme v Evropě představit. Špína, prach… a strašně moc lidí. V téhle části světa se tedy Regina narodila a tady žila s manželem a malým synem. Život tu rodinu definoval do extrémní chudoby a připravil jim budoucnost strávenou na běžných cestách chudých lidí v okolích jihoamerických megapolí.
Sledoval jsem je těch dvacet let, co se známe, a už před mnoha lety jsem zaregistroval, že jsou v něčem jiní. Rafael chodil poctivě do školy, vyhnul se kariéře bandity, které v okolí jeho trvalého bydliště propadá mnoho mladíků, a dokončil středoškolské vzdělání, v němž ho Regina a její manžel Ivan podporovali. Pokračoval ve studiu dál a zároveň si našel brigádu, ze které částečně platil svoje další vzdělávání.
Pár let jsem se s nimi neviděl. Přestěhoval jsem se do Evropy a zpět do Brazílie jsem se vrátil po sedmi letech.
První návštěva po mnoha letech byla velmi radostná. Regina vyprávěla a její manžel Ivan otevíral jedno pivo za druhým a na zápraží griloval steaky. Dozvěděl jsem se, že Rafael dokončil školu, našel si práci v petrochemii a propracoval se do nižšího managementu firmy. Hodně cestoval, jeden den jednal v Amazonii s dodavateli surovin a druhý den v São Paulu s prodejci výrobků.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
