Vražedná raketa

Nadšení Čechoslováků pro závody silničních motocyklů v šedesátých letech trefně zachytil režisér Miloš Forman v debutu Kdyby ty muziky nebyly: mladičkého Vladimíra Pucholta v něm nechal utíkat k motorkám od zkoušení s dechovkou. Závody řvoucích strojů řítících se po obyčejných silnicích (ještě neexistovaly speciální závodní okruhy) ale tehdy nebyly populární jen mezi rebelující mládeží. Stal se z nich nadgenerační fenomén, který přitahoval statisíce diváků vzrušených představou, že na vlastní oči uvidí naše reprezentanty soupeřit se světovou špičkou.

Velká cena Československa, pořádaná v Brně od poloviny šedesátých let v rámci mistrovství světa, nabízela totiž jednu z mála možností vidět naši techniku v konkurenci s tím nejlepším ze Západu. V době, kdy se NASA připravovala na výstup Američanů na Měsíc, navíc konstruktéři v pražské Jawě vyvinuli stroj, který v technologii západní značky předehnal. Hvězdnou hodinu měl prožít právě před 50 lety. 20. července 1969 v Brně však publikum lemující závodní trať nakonec sledovalo jen labutí píseň zdejšího motocyklového sportu i průmyslu.

Fantasticky rychlý

Jawa si globální pověst budovala už od dvacátých let. Zbrojovka továrníka Františka Janečka se mezi válkami proměnila v respektovanou strojírenskou firmu, jejíž motocykly sklízely vavříny na závodech všude po Evropě. Poválečné znárodnění ji donutilo hledat novou tvář – závody na motorkách nová politická garnitura zprvu vnímala jako relikt buržoazní zábavy, která…