Příště v parku
Politici by měli vědět, že kdo seje strach, sklízí násilí
Zveřejněné telefonní číslo, výhrůžky smrtí, demonstrace odpůrců před domem a hákový kříž nasprejovaný na autě. To, co poslední měsíce zažívala dobrovolnice pomáhající uprchlíkům Eva Zahradníčková a její muslimský přítel, který v médiích vystupuje jako Issak T., vypadá docela děsivě.
Na všudypřítomnou verbální nenávist vůči islámu, migrantům a lidem, kteří jim pomáhají (nebo někdy jen o migrační krizi uvažují v souvislostech), si společnost rychle zvyká. Minulý týden nám ale připomněl, jak snadno se slova mění v činy. Přítel Evy si šel zaběhat do parku, kde na něj čekali dva muži a jeden ho bodl nožem. Z dostupných informací se zdá, že útočníci znali Issakovu běžeckou trasu, jejich útok byl plánovaný a připravený. Policie jej vyšetřuje jako těžké ublížení na zdraví s rasovým podtextem.
Tenkrát po revoluci
Česko má s rasovým násilím celkem bohaté zkušenosti z devadesátých let. Brutální útoky neonacistů (občas končící smrtí) patřily tehdy k nejhorším průvodním jevům budování svobodné společnosti a strach nenaháněly zdaleka jen Romům, Vietnamcům nebo cizincům s tmavou pletí. Cestování veřejnou dopravou po setmění obnášelo setrvalou úzkost, co se stane, až do vagonu nastoupí parta opilých skinů. Tahle vzpomínka skrývá důležitou lekci – pokud společnost dovolí frustrovaným mládencům brát pořádek do svých rukou, doplatí na to nejen etnické menšiny, ale my všichni.
A devadesátá léta nabízejí ještě jedno trpké poučení – mladí muži s baseballovými pálkami tehdy plnili…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
