Nejde tady o závist

Jak na tom vlastně jsme – zvyšuje se dnes opravdu dramaticky nerovnost?

Když ji měříme celosvětově, tak se naopak snižuje. Věci se zlepšují. Chudé země s desítkami či stovkami milionů obyvatel v minulých deseti letech ekonomicky rostly rychleji než bohaté státy, a proto celosvětově došlo ke snížení nerovnosti. Ve více nových zemí fungují odpadové systémy, bydlení, vlaky, restaurace a další znaky bohatého světa. Nejviditelnější je tento pokrok v Číně.

Když se tedy na nerovnost díváme globálním pohledem, tak prožíváme úspěšné časy?

Ano.

Proč se o takovém úspěchu málo mluví? Když přijde řeč na nerovnost, neustále se jen kritizuje její nárůst v západních zemích a tahle globální perspektiva je úplně pomíjená.

Protože pořád myslíme v hranicích národního státu a na té úrovni se nerovnost opravdu zvyšuje všude. Američany zajímá vyšší nerovnost v Americe, Němce v Německu, Čechy v Česku. Také data jsou nejčastěji sbíraná a tím pádem i zkoumaná v rámci národních států. Sociolog Ulrich Beck tomu říkal „metodologický nacionalismus“ a volal po jeho překonání.

Jen výjimečně se data sbírají a analyzují na globální úrovni, studií o globální nerovnosti je řekněme tisíckrát méně než studií o nerovnosti v konkrétních státech. No a když nemáte k tématu data, tak o něm také moc nemluvíte.

Není na vině i dost pesimistický duch doby? Není zrovna v módě vidět a uznat pozitivní věci, které se ve světě odehrávají.