Dýně po česku
Hodně českých dětí si teď vydlabává dýňová strašidla a slaví Halloween, restaurace nabízejí dýňová menu. Móda je to nová, dýně se u nás ale jedí možná už čtyři sta let.
Dva tisíce velkých dýní. Tolik se spotřebovalo na Dýňových slavnostech, které se konaly o prvním říjnovém víkendu v zahradnictví Chládek v pražských Střešovicích. Personál převlečený za dýně, spousta dýní a k tomu několik stovek dětí, které z nich usilovně vyřezávaly strašidelné lampiony. Takových slavností proběhly během října desítky po celém Česku, děti vyřezávaly v muzeích, obchodních centrech, na trzích, zapalovaly svíčky. Čeština získala nová slova jako třeba dýňobraní či dýňování. Nové pojmy se objevují také na jídelních lístcích – tak například dýňová marmeláda anebo dýňový sorbet. Jak a proč proběhla v posledních letech dýňová invaze do Česka?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
Pitva jednoho přátelství: Učíme ženy, aby se porovnávaly a předháněly
