Baví mě pivní rozmanitost

Jsme pivní velmoc?

U nás je zažitá představa, že tím, že vypijeme nejvíc piva na hlavu, také pivu rozumíme a máme ho nejlepší na světě. Já ale vždycky říkám, že kdyby bylo vaření piva desetibojem, tak se závodů ani nemůžeme zúčastnit. Jsme sice skvělí ve sprintu – tedy umíme vařit ležák –, ale v ostatních disciplínách bychom vyhořeli, protože ta piva se u nás ani nevaří. Padesát let u nás byla situace nastavená tak, že se vařil jen světlý ležák, co nejlevněji a neinvestovalo se do technologií. Takže ano, jsme mistři světa, ale bohužel hlavně v tom pití.

 
Kdo tedy vládne pivnímu světu?

Skutečné velmoci jsou Belgie, Spojené státy nebo Bavorsko. I v Belgii, která dala světu nejvíc pivních stylů, 75 procent trhu zabírají belgické ležáky. Ale důležitá je rozmanitost. V hospodě tam běžně mají deset různých točených piv, v Americe najdete hospody, kde jich točí třeba sedmdesát. Teď jsem se vrátil z Itálie, o níž by si asi málokterý Čech pomyslel, že má dobré pivo. Přitom je tam 400 minipivovarů oproti našich 130. Vaří často výraznější piva, ale jejich chuťová vyspělost mě velmi příjemně překvapila.

 
Pivo si člověk málokdy spojuje s nějakou rozmanitostí.

Ano, takhle je to u nás nastavené. Dáme si patnáct kusů, začneme nejlíp už v& …