Nuda v Polsku

Bylo to strašidelné, ale občas také legrační. Tak by se dal popsat nejen film či román, ale také poslední měsíc v Polsku, včetně nedávného televizního proslovu prezidenta Lecha Kaczyńského. Prezident v něm varoval před reformou Evropské unie a jeho slova přerušovaly záběry líbajících se mužů a promítání předválečné mapy Evropy, kdy velká část dnešního Polska patřila k Německu. Takové emoce způsobilo projednávání Lisabonské smlouvy o EU, která podle prezidenta „zpochybňuje polský mravní řád“ a může spustit vlnu majetkových požadavků po druhé světové válce odsunutých Němců. Scénář ratifikace byl podobně absurdní jako vystupování polské politické elity v minulých letech.

Největší opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS) a prezident totiž vyhlásili válku smlouvě, kterou loni sami vyjednali a podepsali. Svůj tehdejší úspěch najednou vydávali za nesmírné nebezpečí pro stát a Národ (s velkým N). Po několikatýdenním psychodramatu však opozice 1. dubna smlouvu také podpořila a dopomohla jí tak k potřebné dvoutřetinové většině – s poukazem na to, že o údajném odporu pravice a prezidenta jen lživě informovala média. Celý ten těžko pochopitelný zmatek by nestál za řeč, nebýt skutečnosti, že skvěle vystihuje momentální stav polské politiky.

Klidný úsměv

Země na sever od Česka totiž prochází obdobím vystřízlivění po divokých dvou letech vlády pravicových populistů zosobněných dvojčaty Kaczyńskými. Byly to roky…