Indiánské dilema
Hakani měla smůlu. V roce 1995 se narodila s postižením, a tím pádem byla odsouzená k smrti.
Hakani měla smůlu. V roce 1995 se narodila s postižením, a tím pádem byla odsouzená k smrti. Narodila se totiž na jihu Amazonie, v oblasti obývané kmenem Suruuarrás. Podle zvyků kmene připravili rodiče pro Hakani jed, ale ve chvíli, kdy měli vykonat popravu vlastního dítěte, rodiče sami vypili odvar, který pod dohledem starších kmene pro svoje dítě vyrobili.
Dvojitá sebevražda šamany rozlítila. Hněv se přenesl na zbytek kmene a celková davová psychóza přinutila nejstaršího, patnáctiletého bratra Hakani Aruajiho, aby práci, kterou zbabrali rodiče, sám dokončil. Aruaji vzal nůž a Hakani probodl.
Když však chtěl Aruaji sestru pohřbít, ozval se z malé truhly pláč. Aruaji truhlu otevřel a sestru vyndal. Opodál stojící Kimaru, jeden z prarodičů Hakani, ostudu neunesl. Vzal svůj luk a šípy a vystřelil na bezvládnou vnučku v náručí jejího bratra.
Ani střela šípem nedokázala přerušit nit života malé indiánky. Dál už se nikdo o dokončení popravy nepokusil. Ukázalo se, že Hakani trpí hypotyroidismem, což je nemoc, která se v dnešní době dá už dobře léčit. Dnes je adoptivní dcerou misionářů, kteří ovšem museli podstoupit pětiletý soud, protože antropologický ústav s překaženou popravou nesouhlasil s tím, že celá věc ohrožuje indiánskou kulturu.
Podobně šťastně to však nedopadlo s mnoha tisíci dalších indiánských dětí v Amazonii, jenom za poslední desetiletí. Důvody jsou vždy stejné. Vrozené vady, zaostalost, nemoci… Indiánské kmeny poměrně nemilosrdně udržují kulturní tradice a zákony přírody a pro postižené jedince v takovém společenství není místo.
Jako bledá tvář si říkám, že to je barbarství a je tomu potřeba bránit. Nezajímá mě celkem, jak bych to mohl asi v lese o velikosti Austrálie udělat. A co kdybych se najednou ocitl ve vesnici a šel bych říct náčelníkovi, že nesmí popravovat postižené děti. Možná by mě rovnou neprobodl, ale jsem si jistý, že by mě nepochopil. Můj svět mě nenaučil slova, kterými bych mu vysvětlil, že se něco takového dělat nemá. A že bych já pochopil ten jeho?! Svět, kde bytosti nejsou jen lidi, ale taky rostliny, stromy, zvířata a lesní duchové… Kde bytost s postižením je prostě „zbytečná“… Možná bych se snažil, ale ke správnému závěru bych určitě nedošel.
Takže postupující technologická revoluce to udělá za mě. V indiánských vesnicích se objevují satelitní antény a z vesnice do vesnice už se bojovníci líp než pěšky dostanou na motorce. Kdo by si špinil ruce s postiženým dítětem, když se může dívat v televizi na novelu.
Autor pracuje v Brazílii.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
