Co se děje ve světě

Není to tak dávno, co se dánští sociální demokraté vzpěčovali přijmout od bohatého rejdaře Mærska McKinney Møllera dar v podobě nové kodaňské opery, a už tu máme další zajímavý příklad financování kultury na severu. Tentokrát ovšem opačný – tradiční nechuť socialistů k soukromému sponzoringu v něm bere za své. Norský ministr kultury Trond Giske ze Strany práce nedávno prohlásil, že „je zděšen, jak málo boháči vracejí zpátky společnosti“. Movitým pohrozil, že pokud nepřispějí do nově zřizovaného fondu pro umění a vědu, „budou vyloučeni z dobré společnosti“. Apeloval na jejich „strach ze smrti“ a dodal: „Chcete vejít do dějin jako ten, co srazil cenu másla na korunu, nebo ten, co z Norska udělal lepší zemi?“ Poznámka mířila na nejbohatšího obyvatele Trondheimu Odda Reitana, muže, který z podniku svých rodičů udělal mezinárodně veleúspěšný řetězec obchodů s levnými potravinami REMA 1000.

Ministrovo napomenutí zní sice dost neomaleně, s kritickým ohlasem se ale ministr setkal jen kvůli formě, nikoli obsahu. Ať už jsou totiž v Norsku u moci konzervativci či socialisté, jedno slovo zůstává v této zemi posvátné: společenství. Názorně to ilustruje třeba skutečnost, že se tu na podzim každoročně povinně zveřejňuje, kdo kolik odvedl do společné kasy na daních. Ačkoli si Norové uvědomují, že veřejný přehled příjmů všech osob i podniků může…