Naděje se bojí mrazů

Občanské sdružení Naděje tady už patnáct let zachraňuje lidi v nouzi a modrý kříž na jejích pobočkách slibuje pomoc každému, kdo si řekne. Právě nyní však společnost musí zavřít jedno ze svých nejvýznačnějších center.

Miluj bližního svého

Příběh zakladatele a současného šéfa Naděje Ilji Hradeckého působí trochu jako film. Nepříliš spokojený tiskař státního podniku zažil na sklonku komunismu podivuhodnou životní změnu: „den ze dne“ uvěřil v Boha a, jak říká, pochopil, že smysl jeho života je ve službě druhým. Na své chalupě v Jeseníkách vytvořil evangelizační centrum pomoci mladým lidem a také se pustil do pašování a distribuce náboženské literatury. To se pochopitelně nelíbilo politické policii, ale než si StB všechno zmapovala k zásahu, došlo k revoluci. Pomáhat najednou bylo možné legálně a nejvíc účasti potřebovali uprchlíci z masakrovaného Rumunska. Pan Hradecký s několika přáteli zorganizoval potravinovou pomoc. Doma vařili kotle polévky a vozili je na Holešovické nádraží. Pořádali peněžní sbírky na ulici a v církvi. Zásobovali jídlem dvacet až třicet rodin s dětmi denně. Pak přišla polistopadová amnestie, vztahující se na tisíce vězňů. Někteří neměli kam jít. V tehdejším Československu vznikly první uprchlické tábory. Potřeba pomoci dostávala jasné obrysy. A vznikla Naděje.

Dnes Naději každý den kontaktuje na dva tisíce potřebných. Organizace zřizuje…