Iracionalita jednoho konce

V čase vrcholící vládní krize oznámil novinář Václav Moravec, že už nechce dál moderovat svůj diskusní pořad v České televizi. Je „zklamaný“ a nechce „ztrácet čas něčím tak iracionálním, jako je česká politika“. Z odchodu se stala událost a není divu: Moravcova talk-show je hlavním politickým pořadem veřejnoprávního média. Tak se toho také chopily zdejší deníky a jeden z nich pasoval moderátora na „první oběť“ krize. To je ale nedorozumění: pokud je Moravec oběť, pak jedině své vlastní neschopnosti a je dobře, že z televize odchází.

K tomu, aby člověk se soustředěním a zájmem usedl o nedělním odpoledni před obrazovku, je v této zemi potřeba značná dávka idealismu nebo stranické vášně. Pravidelností tam totiž diváka čekají mágové stranických sekretariátů, aby mu odříkali svá partajní stanoviska. Handrkují se o detaily, hlásí se o „své“ slovo, na které chtějí spravedlivě odměřený čas, chlubí se nám, co všecko si „umí představit“. Nejčastějším vstupem přihlížejících moderátorů je pak otázka „Můžete se k tomu vyjádřit?“. Tak to plyne týden co týden, rok co rok, až na výjimky nuda a zase nuda v podání úzké skupiny stranických mediálních harcovníků. Žádná snaha poučit se jinde a zvát například po německém vzoru lidi mimo aktivní politiku, kteří o nic nehrají a mohou politiku provokativně glosovat, hledat skutečné příčiny potíží a krizí v téhle zemi.

Moravec měl možnost tuto smutnou praxi změnit,…