Čeho se bojí Dostál
Ministr kultury Pavel Dostál rozjel mohutnou kampaň za záchranu Čech ze spárů Františka Kinského. Potomek známého šlechtického rodu totiž vyhrál jednu ze svých celkem 157 žalob, kterými se tady domáhá majetkové restituce. Ministr tomu chce zabránit a vytáhl těžké zbraně: nátlak na soudní moc a chytlavé strašáky česko-německé minulosti.
Ministr kultury Pavel Dostál rozjel mohutnou kampaň za záchranu Čech ze spárů Františka Kinského. Potomek známého šlechtického rodu totiž vyhrál jednu ze svých celkem 157 žalob, kterými se tady domáhá majetkové restituce. Ministr tomu chce zabránit a vytáhl těžké zbraně: nátlak na soudní moc a chytlavé strašáky česko-německé minulosti. A i když je to po třinácti letech svobodných poměrů trapné, má zase úspěch. „Německé nebezpečí“ je prostě v Česku evergreen a politici na něm snadno nahrávají velké body. Proto se premiér s prezidentem minulý týden předháněli ve svolávání politických seancí, které měly vyřešit, jak udržet vypadávajícího kostlivce ve skříni a kam zahodit klíč.
Pozor, nepřítel
Dostálova válka proti Kinskému se rozhořela před rokem, kdy pražská matrikářka potvrdila Kinskému české občanství. Ministr ji za to v deníku Právo obvinil, že zřejmě z hlouposti či za úplatu zradila české zájmy. „Osvědčení totiž,“ napsal Dostál, „zreálnilo nároky Františka Kinského na restituce a ve své podstatě to obchází platnost dekretů prezidenta Beneše.“ Věc dokonce na podnět státu šetřila policie, ale její lidé konstatovali, že matrika postupovala správně. To byl klíčový moment.
Na základě výnosu o občanství totiž soudy začaly řešit záplavu Kinského žalob a v první z nich nedávno už šlechtic uspěl. Jeho majetek mu po válce zabavili na základě dekretu prezidenta Beneše proti Němcům a kolaborantům, přičemž na…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















