Hudební roboti na Letné

Na sklonku loňského roku dostali návštěvníci pražského Národního technického muzea šanci stát se svědky zajímavého experimentu. Vše se skrylo pod mnohoznačným titulem Předpoklady budoucnosti, který pojmenoval konferenci na téma „archeologie a budoucnost pohyblivého obrazu“. Ta přinesla do Prahy vedle dokumentárních snímků o dějinách filmu a přehlídky různých fotografických a filmových přístrojů i značně nevšední hudební a obrazovou produkci. V jejím rámci předvedla trojice performerů ve složení Guy van Belle (Belgie), Gert Aerds (Holandsko) a Ryoji Ikeda (Japonsko) svému publiku donedávna netušené možnosti, které jejich sluchu a zraku nabízejí nové technologie. V centru seance stál „umělecký software“ schopný produkovat své vlastní obrazy a zvuky.

Hranice sluchu

Jedním z podstatných témat pražské konference byl pokus o ilustraci toho, jak je vývoj média filmu neodmyslitelně spjat se zkoumáním možností našeho vnímání. Známý jev „doznívání obrazu“, který umožňuje díky nedokonalosti našich očí vidět předmět ještě zlomek okamžiku po jeho zmizení ze zrakového pole, stojí v pozadí objevu filmu a nepřímo umožnil i vznik televize a dnešních digitálních technologií. Umění ovšem většinou směřuje spíše k hranicím vnímání než k podobně banálnímu konstatování faktů, které jsou s ním spojeny. První filmy diváky děsily blízkostí a rychlostí obrazů vlaků nebo jiných strojů a konfrontovaly jejich nepřipravené vnímání s novým zážitkem pohybu. Současné zvukové…