Nehrdinně padli

Nepřijedu! Zhruba toto vzkázal v polovině května polský prezident Alexander Kwasniewski svému ukrajinskému protějšku Leonidu Kučmovi v reakci na vyvrcholení několikaletých sporů o nápis na pomníku polských vojáků padlých v období ukrajinsko-polských a sovětsko-polských válek v letech 1918–1920, pochovaných na Lyczakovském hřbitově v centru Lvova. V době, kdy Polsko a Ukrajinu dle slov jejich představitelů váže strategické partnerství, zaskočil obě země rozpor ve vztahu ke společné historii.

Meč místo kříže

Vojenské pohřebiště ve Lvově je pro Poláky legendou. Jsou tu pochováni polští gymnazisté, kteří zahynuli při obraně Lvova v roce 1920, dobývaného armádou bolševického generála Semjona M. Buďjonného. První polští vojáci byli pohřbeni už na podzim roku 1919, o tři roky později se hřbitov rozrostl o kapli a v roce 1939, kdy byl dokončen, na něm spočinuly ostatky celkem 2859 lidí. S příchodem bolševiků byl hřbitov zruinován a hroby zasypány odpadky. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil rekonstrukci. Polsko a Ukrajina podepsali dohodu o uchování hrobů obětí válek a politických represí. V případě Lyczakovského hřbitova lvovští zastupitelé přimhouřili oči i tam, kde obnova nedodržela historický vzhled pohřebiště. Na centrální desce byl například místo kříže vztyčen meč. Spolupráce ale ztroskotala na textu, který měl padlé připomínat. Představitelé Lvova souhlasili s nápisem: „Neznámým polským vojákům padlým za Polsko v letech 1918–1920“. Požadavek…