Dopisy

Zapomínáte na překladatele

S politováním se musím ohradit proti tomu, že se v článku Cesta k úsvitu (Respekt č. 48/2001) neuvádí, kdo román Dům z úsvitu, vydaný nakladatelstvím Argo, přeložil. Mohlo by se tak zdát, že N. Scott Momaday píše česky. Autorka textu Hana Ulmanová se zabývá jazykovou stránkou knihy, avšak nebýt českých citací, čtenář nepochopí, zda vychází z četby originálu či překladu. Například při zmínce o „zbytečně vyšperkovaných pasážích“ se tak nabízí otázka, zda toto „vyšperkování“ je slabinou originálu, či překladu. Mám za to, že v recenzi knihy, která byla přeložena z jiného jazyka, by měla odděleně figurovat kritika překladu. Bohužel, jedním z rozšířených nešvarů našeho tisku je překladatele a jejich práci opomíjet, ač právě oni dávají dílům cizích autorů tu podobu, v jaké se dostanou k českým čtenářům, posluchačům a divákům.

Lucie Cenková-Simerová, překladatelka (mimo jiné i knihy Dům z úsvitu)

Kauza Protivínský očima státního zástupce

Dovolte mi, abych jako právník zareagoval na glosu Komunistů hanobení (Respekt č. 48/2001). Především je třeba si položit otázku, jak je možné, že se p. Protivínský o trestním stíhání dozvěděl až z médií. Jak uvedly Lidové noviny, zavolal si stíhaný kněz sám iniciativně (!) na Okresní úřad vyšetřování v Břeclavi a ptal se, co se proti němu vlastně…