V boji o život

Jednou z drobných součástí vzpomínek na tragický útok na Spojené státy bude v budoucnu zřejmě i právě skončený 26. mezinárodní filmový festival v Torontu. Když vyšli předminulé úterý v poledne nic netušící festivaloví diváci z přítmí tamních sálů, oznámil ředitel festivalu Piers Handling na zvláštní tiskové konferenci, že se zastavují projekce filmů, recepce a společenské akce, festival vyjádřil solidaritu obětem teroristického útoku a oznámil kontaktní čísla pro dárce krve. Vedení festivalu sice už ve středu obnovilo po poradě se sponzory promítání filmů, ale mnohé sály zůstaly poloprázdné, protože diváci seděli doma u televizních zpráv. Stovky obchodníků bloudily po hotelu Park Hyatt, kde měl festival svůj hlavní stan: nikdo nevěděl, kdy bude moci odletět a kam bude jeho let nasměrován. Novináři postávali celé dny před obří televizní obrazovkou v tiskovém centru, která místo zrušených tiskovek přenášela zprávy. Přestože předváděné filmy často zastiňovaly bouřlivé debaty o tom, „co se stane teď“, je dnes možné o letošním torontském festivalu říkat alespoň to, že nakonec přece jen proběhl. Pokusme se tedy pojmenovat, co letos nabídka této výjimečné filmové přehlídky návštěvníkům naznačila.

Esej, kýč i nonsens

Torontský festival se vypracoval během posledního desetiletí mezi deset nejvýznamnějších přehlídek světa. Jeho organizátoři totiž přišli na to, že smyslem jejich akce není „mustrovat“ diváky ve vkusu, ale poskytnout jim co největší…