Konzumenti nové generace

Protože Respekt čas od času píše o fenoménu dobrovolné skromnosti (naposledy v článku Skromný nový svět, Respekt č. 1/2001), domnívá se pravděpodobně redakce, že něco takového skutečně existuje. Rád bych s takovou představou polemizoval. Obecnou vlastností médií je, že vytvářejí virtuální realitu. Média středního proudu tak činí adorací pophvězd a nafukováním pseudoudálostí, což je způsob díky své průhlednosti relativně snadno dešifrovatelný. Serióznější média to dělají rafinovaněji. Nejčastěji tím, že pojmenovávají, případně propagují nějaký trend, který ovšem spíše než v realitě existuje v hlavě příslušného redaktora. Dobrovolná skromnost je toho ukázkovým příkladem. Když začátkem devadesátých let socioložka Hana Librová posbírala metodou „sněhové koule“ přes čtyřicet rodin žijících vědomě skromným způsobem, formulovala na základě rozhovorů s nimi hypotézu, že tato „dobrovolná skromnost“ by mohla být východiskem z globálních krizí. Dnes už je v tomto úsudku mnohem opatrnější, jak ostatně vyplývá i ze zmiňovaného článku. Úlohou novináře by ale podle mého názoru mělo být spíše hypotézy kriticky zkoumat a konfrontovat je s realitou, než je pouze reprodukovat či dokonce posilovat.

Kde jsou hranice skromnosti

Shodou okolností znám všechny lidi, které v článku Skromný nový svět autoři zmiňují. Jsou to jistě příjemní a pozoruhodní lidé, ale netvrdil bych, že jsou příkladem nekonzumního…