Kopu si hrob a zpívám

Dílo Rudolfa Dzurka (60) bylo ještě celkem nedávno v hlavním městě k vidění jen výjimečně. Částečně za to může i sám malíř, který se vyhýbá publicitě a o prezentaci svých skleněných obrazů zřejmě ani příliš nestojí. Dvě současné pražské výstavy nám jej ale ukazují v plné kráse.

Adam a Eva pod křížovou klenbou

V klenuté, polosuterénní, kamenem vydlážděné Galerii Navrátil v Praze na Malé Straně vystavuje Dzurko tři desítky rozměrnějších mozaikovitých obrazů z barevné skelné drti a přibližně stejné množství dřevěných plastik. Na tuto expozici pak volně navazuje poněkud menší výstavní projekt v karlínské Galerii Litera. Malostranská výstava Rudolfa Dzurka je volně členěna do dvou oddílů. První části dominuje autorova nejnovější práce - šest rozměrných obrazů cyklu Adam a Eva. Volné přepracovávání biblického motivu je u Dzurka časté, znalcům jeho tvorby se v této souvislosti pravděpodobně vybaví dřívější autorova série „Stromy života“ z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dnes je vše o poznání barevnější, malíř dospívá k hlubší reflexi dosud použitých motivů a neustále zdokonaluje postupy, s nimiž započal již v první polovině sedmdesátých let za svého pobytu v severních Čechách (z tamních novoborských skláren mimochodem dodnes pochází většina hmotných komponent jeho obrazů). Podstatou nového biblického cyklu je autorův svérázný pohled na vztah mezi mužem a ženou. Jestliže prvním lidem v malířově novém podání Stvořitel „vnukl“ zásadní rys…