0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura3. 12. 20003 minuty

Střední Evropa na křižovatce

Při poválečném sbližování evropských velmocí hrála nejvýznamnější roli vůle národů očistit své dějinné vědomí od předsudků. Zásluhy de Gaulla a Adenauera rozhodně nelze přecenit, důležitá však byla i práce historiků a publicistů na věcném výkladu minulosti, v němž by už nefiguroval tradiční „obraz nepřítele“. V posledním desetiletí dochází i v českých zemích k zpochybnění zatuhlých představ o německé špatnosti, ale o vzájemných předpojatostech s jinými národy střední a východní Evropy se příliš nepíše. Za jistý průlom lze pokládat studii Tomáše Zahradníčka „Jak vyhrát cizí válku - Češi, Poláci a Ukrajinci 1914–1918“, jež nedávno vyšla v nakladatelství ISV.Tři národy jmenované v podtitulu spojovala před první světovou válkou skutečnost, že postrádaly státní svrchovanost, avšak jejich geopolitické strategie byly zcela rozdílné. O vlastní stát přišli nejpozději Poláci, jejichž zemi si koncem 18. století rozdělily sousední mocnosti. Zatímco v pruské a ruské části byla ohrožena sama jejich národní existence, v mnohonárodní habsburské monarchii se cítili lépe a k Vídni se chovali mnohem loajálněji než Češi. Navíc je uspokojovalo, že v Haliči ovládají Ukrajince. Ti měli s Ruskem stejně špatnou zkušenost, ale za druhého hlavního nepřítele pokládali Poláky - kdysi se z jejich nenáviděného područí vysvobodili při povstání Bohdana Chmelnického, jenže se vzápětí podřídili Moskvě, a když poznali, co to znamená, začali nakonec své naděje upínat k Němcům. U Čechů bylo všemu naopak -…

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Pojďme si promluvit o mužích
Zobrazit články