Pravda o maďarské ekonomice pod vedením Viktora Orbána

Řada evropských i světových autoritářů vzhlíží k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi jako ke svému vzoru – možná i právem, byl to on, kdo před lety zavelel k obratu ke konzervatismu a stal se neformálním vůdcem nové generace populistů. Od migrační krize přes pandemii až po válku na Ukrajině se Orbán staví vůči hlavnímu evropskému proudu do opozice – často kvůli tomu, aby získal lepší pozici ve vyjednáváních o politikách a krocích, které jsou pro něj důležité. Jindy zase kvůli výhodnosti konfliktu pro domácí publikum. 

Malá země v centru Evropy se tak díky Orbánovi stala detailně sledovaným státem. Je zřejmé, že dlouholetý maďarský premiér boxuje vysoko nad svou váhovou kategorií. To je politická rovina, jež kupuje Orbánovi prestiž v zahraničí – za pochvalná slova Donalda Trumpa si ovšem Maďaři nic nekoupí: ve většině případů to nemá bezprostřední vliv na jejich životy. Jak ale ve skutečnosti jeho vládní strana Fidesz spravuje zemi, nad níž má v podstatě absolutní kontrolu? 

Z dat vychází, že zřejmě o dost hůře, než by se z oslavných ód na Maďarsko z úst Andreje Babiše nebo Trumpa mohlo zdát. Zřejmě nejlépe je to vidět na růstu hrubého domácího produktu (HDP). Jak upozorňuje ekonom Jaroslav Borovička, od roku 1998, kdy Orbán poprvé zasedl v premiérském křesle, se maďarská ekonomika zvětšila o 80 procent – tedy nejméně ze zemí V4. Česko, Slovensko i Polsko nechávají maďarskou ekonomiku za sebou, co do velikosti i tempa růstu za posledních 30 let. 

Orbánovo eurokontrariánství, které se projevuje třeba v příklonu k Rusku a Číně, se tak očividně v ekonomických ohledech nevyplácí. Čínské investice a částečně i pracovní síla ani ruská fosilní paliva zřejmě nejsou cestou k blahobytu.