Kerouac - bitva o pozůstalost

V loňském roce uplynulo třicet let od smrti Jacka Kerouaka. Zemřel ve 47 letech při sledování kulinářské soutěže, nějaké Zlaté vařečky, a zdá se to být příznačné, uvážíme-li, co všechno dával do hrnce své prózy. Při pohřbu v rodném Lowellu ležel v odkryté rakvi kousek od zpovědnice, ve které kdysi svedl spolužačku. Allen Ginsberg poznamenal, že vypadá jako namalovaný Buddha. Náš Otokar Březina jednou řekl, že Buddha je nabubřelá mrtvola utopence, a Jack by s ním na stará kolena možná souhlasil. „Nejsem ve skutečnosti ubitý, ale podivně osamělý, katolický bláznivý mystik,“ řekl, když pořádal svoji pozůstalost. Beatnik a znalec buddhismu Kerouac nesnášel pozdější hippies a jejich zájem o vše indické považoval za pózu. V románu Na cestě říká: „Uznávám jenom blázny, lidi, kteří bláznivě žijí a mluví, kteří prahnou po všem zároveň.“ Tato slova si mohl napsat na hrob.

Prokleté dědictví

Ale nenapsal. Na jeho hrob napsala jeho třetí žena Stella Sampasová: To Jean/John L. Kerouac/Mar. 12, 1922 - Oct. 21, 1969/Stella, his wife/Nov. 11, 1918 -. Když Stella zemřela, začalo další kolo boje o dědictví, o odkaz v rovině právní i umělecké, ale i sexuální, náboženské atd. Od roku 1991 vzrostl prodej proslulého románu Na cestě čtyřnásobně a od prvního vydání v roce 1957 se prodaly už tři miliony výtisků. Citáty z románu se objevují v reklamách na Volvo a Kerouac sám oblečený v khaki je zobrazován na billboardech se zbožím pro drsňáky. Johny Depp koupil…