Návrat extrémního solitéra
Letošní žeň domácích popových alb, která opravdu stojí za poslech, se zdá hodně skromná. Vedle Vltavy a posmrtného alba Jiřího Bulise se najde jen minimum událostí, a už vůbec ne ryze současných. Velké firmy dávají bez obalu najevo své výhradní zaměření na byznys a zavedené malé labely (Indies, Black Point), jako by neměly koho vydávat. V takovém kontextu zazářil pozdní debut hudebníka, na kterého už se jakoby zapomnělo - stejně jako na jeho původní křestní jméno (Karel) nebo titul doktora medicíny. Řeč je o jednom z klasiků české scénické hudby, o Mikim Jelínkovi a jeho CD Sladce a moudře.
Dobře vyvětrané album
Vydávat staré dluhy devět let po revoluci znamená příliš se pro veřejnou slávu netrápit. Miki Jelínek byl vždycky muzikant-solitér, vlastním rozhodnutím svázaný se svým domácím studiem. Síť pozitiv a záporů, jaká z takové pozice vyplývá, je asi hlubší a propletenější, než by se zdálo, a může ji dohlédnout jen muzikant s podobnou zkušeností. Zřejmé je, že osamělcům tvorbu nikdo neomezuje, ale ani neobohacuje; a jak konfrontace s druhými hráči, tak zážitek z živého hraní v hudbě neznamená málo. V pražském Rubínu (především vedle režiséra Zdenka Potužila) Jelínek dozrál během sedmdesátých let do zvláštního písničkářského typu. Jako autor scénické hudby dokáže psát žánry, jindy ale mezi nimi čistě emotivně osciluje; na jedné straně směřuje k nepopovému intelektualismu (mezi zhudebněné básníky patří Shakespeare, Březina, Hlaváček, Bezruč,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.