Ne rovnost, ale spravedlnost

Jakou sociální politiku máme sledovat, chceme-li se vyhnout katastrofě socialismu? Především si musíme vytyčit cíl. Není to rovnost. Rovnosti totiž nelze dosáhnout. A každý pokus, jak jí dosáhnout, znamená vyvlastňování, plýtvání a masivní nárůst státní moci. Jinými slovy znamená dalekosáhlou nespravedlnost. V demokratických poměrech je samozřejmě nebezpečné říci, že vaším cílem je nerovnost ve společnosti. Ale na druhé straně musíte uznat, že ať je vaším cílem cokoli, výsledkem je vždycky nerovnost. Lidé si totiž od přirozenosti nejsou rovni, a právě proto nedostávají za své úsilí stejnou odměnu. Je životně důležité, abychom tuto pravdu přijali a uznali, že nerovnost je přirozeným důsledkem spravedlivého jednání s lidmi. Nerovnost tedy není znamením nespravedlnosti. Pokud jeden člověk pracuje více než jiný, pak je nespravedlivé zkonfiskovat mu jeho vyšší výdělek a rozdělit ho mezi ty, kteří nedělají nic pro to, aby se uživili. Pokud by se společnost rovnosti dala uskutečnit, byla by nespravedlivá. Lidé to v hloubi duše vědí, a i když nemají rádi, aby se jim to moc často připomínalo, jsou si přesně vědomi rozdílu mezi těmi, kdo si svou odměnu zaslouží, a těmi, kdo očekávají, že něco dostanou, ať už pracují nebo ne.

Krize sociální politiky

To je důležité právě dnes, kdy je otázka podpor a sociální politiky v popředí politické agendy. Ve všech západoevropských zemích narůstá přesvědčení, že sociální politika byla špatně pojata. Po válce, a…