Aušvicate hi kher báro

V roce 1994 vyšel v americkém časopise Decorah Journal článek historika Paula Polanského, který obvinil českou společnost, že popírá svou účast na likvidaci romského obyvatelstva za druhé světové války, a že dokonce připravuje českým a moravským Cikánům podobný osud i nyní. Polanského tvrzení bylo v mnoha ohledech přemrštěné, přesto však mělo jistý pozitivní, katalyzační účinek. Musela zřejmě přijít až provokace zvenčí, aby se věci daly do pohybu, aby se přestalo vážně uvažovat o tzv. Štětinově protiimigračním zákonu, aby se přiznala existence sběrných táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, aby na jejich místě stát odhalil památníky, a především aby do zdejšího povědomí vstoupil fakt, že i mezi Čechy se našli aktivní podílníci nacistického genocidního plánu, ve kterém byli hned vedle Židů zahrnuti i Romové.

Samozřejmě, že už tehdy existovaly i práce domácí, které se k faktům chovaly šetrně, jejich působnost však zůstávala omezena. Jedna z nich, studie historika Ctibora Nečase a etnografa Dušana Holého, nazvaná Žalující píseň a vydaná v Ústavu lidové kultury ve Strážnici rok před skandálním článkem Polanského, se stala základní inspirací hodinového dokumentárního filmu brněnského herce Břetislava Rychlíka Ó tu kálo čirikloro (Ó, ty černý ptáku). Lze sice předpokládat, že k jeho realizaci mohlo dojít, až když se téma stalo společensky „žádoucí“, jeho cena se tím však nedevalvuje.

Netuší nic

Lze si představit obtížnost úkolu, před…